354

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

180

Svatý Jakub sťat. Izaiáš pilau přetřín. Svatý Bartoloměj odřín. Svatý Vavřinec na rožtě pečen. Mistr Jan Husa Jeroným upáleni etc.“ (I. 856).

Pravda nemá nyní místa natomtosvětě. Sami kněží jsou proti těm, kteří pravdu vyznávají, neboť pokládají „upřímné vyznání pravdy od světa za rauhání a kacířství.“ Chovají se tak, jako „biskup pokrytec“ Kaifáš, jenž roztrhl roucho své na znamení, že se Kristus rouhbá, když vyznal, že jest Syn Boží. „Odtud se může viděti, jaké pokrytství bylo těch svatáčků kněžských, a co se toho ještě podnes při nich nalézá.“ (I. 625). Kněží vůbec nejsou tací, jako za prvních dob církve Kristovy: „Ó, zlatý věk jistě toto byl, když kněží a učitelé tak živi byli, jakž učili! Kéž pak nynější věk toho ndsledovati chce!? Ale nedbají na to nyní Antikristovi služebníci!“ (I. 401). Většina kněží hledí jen svého zisku; „za vše peníze trží, křest, oddavky, mše ete... .* (I. 422). „Zlý služebník nepase ovcí, než sám sebe a břicho své: pakli kdy na pastvu je vyvede, krmí je mlátem lidských ustanovení a nálezků, z nichž ony nasyceny býti nemohau.“ (I. 908). Kněží opustili křesťanskou chudobu; jak chudý, ale přece slavný byl příjezd Kristův do Jerusaléma, ale jak „nyní již mnohem jináč jezdí ti, kdož jménem Krista a náměstenství jeho se přiodívají!“ (I. 580).

Horlivě zastává se Kapito kázání slova božího. Stěžuje si, że jedni „o kazatelich svatého čtení více než náleží smýšlejí, jiní pak méně nežli sluší;“ jest třeba zachovávati cestu pro- střední. (I. 109—110 a sl.). I vyzývá kazatel křesťany těmito slovy: „Rádi se učme se vší chtivostí poslauchati božího slova tu, kdež se ono od věrných církve zprávců v čistotě rozsívá a káže, bez lid- ských vymyšlených a bludných přídavků! 2 toho slova božího učme se nabývati toho všeho, což k spasení našemu přináleží ! Neb jakž mistr Jan Hus svaté paměti učil: Zákon Kri- stův jest dostatečný k zpravování církve rytěřující bez přičinění a přimíšenízákonů lidských.“ (I. 537—538). Nezáleží na tom, kde se káže. Kázání „nemá k místu přiva- zováno býti.“ (I. 411).

Co se týče velebné svátosti, „má se vériti, a vyznávati, že Pán Ježíš jest v slávě Boha Otce a ne nékde v mon- strancí v kautě, ne v chlebě ani pod chlebem neb nad chlebem, kdežby znovu trápen a tělesně lámán a jeden byl.“ (I. 601). „Poně- vadž ... večeře Páně jest od Pána Krista ustavena. .., máť jí sobě