Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Č. 2: 3. března 1418. 3
Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 24b., or. perg.
Schmidt-Picha, Urkundenbuch d. St. Krummau I. 176 è. 656 (reg.).
Já Oldfich z Rozemberka, jistec dluhu dolepsaného, a my Čeněk z Veselé jinak
z Vartemberka, najvyší purkrabie pražský, Jan z Hradce, Matěj z Vétinie, purkrabie
na Crumplově, a Bohuslav z Petrovic, purkrabie na Rozemberce, rukojmie jeho s ním
a zaň všecky vespolek, vyznáváme tiemto listem obecně všem, ktož jej čísti neb
slyšeti budú, že jsme dlužni spravedlivého dluhu sto kop grošóv dobrých střiebrných
rázu pražského, v počtu šedesát grošóv za každú kopu čtúc, urozenej panie Elzce,
někdy páně Jindřichově z Rozemberka manželce dobrej paměti, syrchupsaného páně
Oldřichově mateři, i tomu, ktož by tento list mél s jejie dobrü voli; kterýchžto sto
kop grošóv my všechny, jistec i rukojmie, slibujem naší dobrú čistú včrú rukú spo-
lečnú“ nedielnú dáti a zaplatiti beze lsti jie panie Elzce svrchupsanej pod takû ümluvû:
když by jie buoh neuchoval, tehda komuž by ona téch sto kop grošóv odkázala za
zdravého života aneb na smrtedlnej posteli, tomu my slibujem i máme ty jistné
penieze sto kop grošóv dáti a splniti ve čtvrti léta po jejie smrti příštieho bez po-
ručenie dalšieho. Paklibychom toho neučinili, tehda kterýž by z nás rukojmí čtyřie
byli napomanuti od toho, komuž by těch sto kop grošóv paní Elzka odkázala, buď
jeho poslem neb listem, každý, druhym sé nevymlüvaje ani na druhého ukazuje, má
poslati miesto sebe panoši dobrého řádu rytieřského s jedním pacholkem a se dvěma
koňoma v leženie do města Benešova v hospodu poctivého hospodáře, kteráž nám
bude naším věřitelem ukázána, v pravé a v obyčejné v české zemi leženie a odtud
nemáme na nižádné právo vyjeti, donvadž jistina i s škodami našemu věřiteli nebude
úplně splněna. Pakli vyndeta dvě neděli ode dne napomanutie počítajíc, buď ležáno
neb neleZáno, nebudüli penieze svrchupsanych sto kop grošóv i s škodami našemu
věřiteli úplně dány, tehda on věřitel náš shledaj je mezi křesťany neb mezi židy,
a kdež je kolivěk shledá, tu my je máme zastúpiti našimi náklady i sliby bez jeho
škody. Neb všecky škody, kteréž by náš věřitel vzal pro naše nesplněnie, jezdě, po-
sielaje neb kterakkolivěk pracuje, ty všecky mají býti naše a nic jeho, kteréž by
škody mohl dobrým svědomím ukázati bez přísah a bez věrovánie. Tomu všemu
na pevnost, jistost i potvrzenie my všickni napředpsaní jistec i rukojmie své jsme
pečeti k tomuto listu přivěsili s naší dobrů volí. Jenž jest dán na Crumplově
léta po narození syna božieho tisíc čtyři sta osmnádctého, ten den na středopostie,
jakož spievají Salus populi.
Na perg. proužcích přivěšeno 5 pečetí: 1) menší pečeť Oldřicha z Rožmberka: z červeného
vosku, štít s pětilistou růží, helma s křídlem, nápis: S1glllum : ulric1:de:rosenberg 2) z červ. v.,
štít rozčtvrcený, v 1. a 4. poli Slistá růže, helma s křídlem, nápis: + S: czenconis: wartenberg
8) z červ. v., štít s Slistou růží, nápis: S: Johannis- de-novadomo 4. a 5. utrženy.
a) spoleény orig.
1x
