Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
186 O dědictví a pořádném let městských vydrvžení:
od Jana, pozůstalého bratra, dílu požádal. Kterýž odpověděl,
že hotov jest to, coźby na dil jeho piijiti a po otei jich jemu
se dostati mělo, vydati. A když nápodobně téhož žádal od man-
želky Adama, bratra svého, to jemu za odpověd dáno, že statku
jeho v držení není, než což má s dětmi svými, že má a drží
statek po Adamovi, manželu svém, kterýž na dítky i na ni
připadl jakožto nepořízený. Naposledy jsauci z toho právem
od Jiříka napomínána, hájila se vydrZenfm dlauhým mnohých
let takového dědictví. Nalezeno z práva. aby od manželky po
Adamovi pozůstalé a Jana Jiříkovi, jakožto pravému dédici
pozůstalému po Prokopovi, díl jeho, jakožto třetí z jich statkův,
vydán a vyplněn byl; proto, že jest Jiřík tau příčinau projitím
let dílu svého dědického, byv v cizí krajině, promlčeti nemohl.
Druhý příklad. Ze tří bratří jeden nedílný byl-li by v cizích kra-
jinách, a v tom jiní bratří dva jeho o dědictví otcovské by se rozdělili,
a potom zemrauce, manželek a dítek po sobě zanechali: tehdy, navrátí-li se
onen z cizích krajin třebas po letech třidcíti, od manželek a dětí pozůstalých
po bratru jeho díl dědický jemu dán a vyplněn býti má.
W, XXXII.
Tolikéž ani ten pravy a pořádný držitel není, kterýžby
jisté summy někomu na vinici tak půjčil; aby, dokudžby jemu
Jí zase nenavrátil aneb nezaplatil, dotud té vinice v držení byl,
jí užíval a všech užitkův z ní učastníkem byl. I by on anebo
dědicové jeho, vkročíce v statek jeho, té vinice v držení za
mnohá léta byli: tím tak dlauhým let městských držením jí
sobě nezdědí, Ale ten, kterýž vinici zastavil, aneb dědicové jeho,
v času od práva vyměřeném položíce na právě summu jeho,
zase v své dědictví právem uvedeni budau.
Třetí příklad. Jestli žeby kdo půjčil jisté summy někomu na vinici,
tak aby jí držel a užíval do navrácení jemu summy jeho: a by ten věřitel
anebo dědicové jeho takové vinice za mnoha léta v držení byli, jí sobě ne-
zdědí, ale, přijmauce dluhy své, vinice dědicům postaupiti musejí.
F. XXXIII.
Žádný gruntovního městského statku prodavač další správau
kupujícímu zavázati se povinen není, než toliko do dne a do
roka. A kdož k kterému statku městskému praví se míti právo
a spravedlnost, o takovau svau spravedlnost v tom času, totižto
ve dni a v roce, jedenkaždý se domlauvej.
