Facsimile Lines

299

Page

[1]	186 O dědictví a pořádném let městských vydrvžení:
[2]	od Jana, pozůstalého bratra, dílu požádal. Kterýž odpověděl,
[3]	že hotov jest to, coźby na dil jeho piijiti a po otei jich jemu
[4]	se dostati mělo, vydati. A když nápodobně téhož žádal od man-
[5]	želky Adama, bratra svého, to jemu za odpověd dáno, že statku
[6]	jeho v držení není, než což má s dětmi svými, že má a drží
[7]	statek po Adamovi, manželu svém, kterýž na dítky i na ni
[8]	připadl jakožto nepořízený. Naposledy jsauci z toho právem
[9]	od Jiříka napomínána, hájila se vydrZenfm dlauhým mnohých
[10]	let takového dědictví. Nalezeno z práva. aby od manželky po
[11]	Adamovi pozůstalé a Jana Jiříkovi, jakožto pravému dédici
[12]	pozůstalému po Prokopovi, díl jeho, jakožto třetí z jich statkův,
[13]	vydán a vyplněn byl; proto, že jest Jiřík tau příčinau projitím
[14]	let dílu svého dědického, byv v cizí krajině, promlčeti nemohl.
[15]	Druhý příklad. Ze tří bratří jeden nedílný byl-li by v cizích kra-
[16]	jinách, a v tom jiní bratří dva jeho o dědictví otcovské by se rozdělili,
[17]	a potom zemrauce, manželek a dítek po sobě zanechali: tehdy, navrátí-li se
[18]	onen z cizích krajin třebas po letech třidcíti, od manželek a dětí pozůstalých
[19]	po bratru jeho díl dědický jemu dán a vyplněn býti má.
[20]	W, XXXII.
[21]	Tolikéž ani ten pravy a pořádný držitel není, kterýžby
[22]	jisté summy někomu na vinici tak půjčil; aby, dokudžby jemu
[23]	Jí zase nenavrátil aneb nezaplatil, dotud té vinice v držení byl,
[24]	jí užíval a všech užitkův z ní učastníkem byl. I by on anebo
[25]	dědicové jeho, vkročíce v statek jeho, té vinice v držení za
[26]	mnohá léta byli: tím tak dlauhým let městských držením jí
[27]	sobě nezdědí, Ale ten, kterýž vinici zastavil, aneb dědicové jeho,
[28]	v času od práva vyměřeném položíce na právě summu jeho,
[29]	zase v své dědictví právem uvedeni budau.
[30]	Třetí příklad. Jestli žeby kdo půjčil jisté summy někomu na vinici,
[31]	tak aby jí držel a užíval do navrácení jemu summy jeho: a by ten věřitel
[32]	anebo dědicové jeho takové vinice za mnoha léta v držení byli, jí sobě ne-
[33]	zdědí, ale, přijmauce dluhy své, vinice dědicům postaupiti musejí.
[34]	F. XXXIII.
[35]	Žádný gruntovního městského statku prodavač další správau
[36]	kupujícímu zavázati se povinen není, než toliko do dne a do
[37]	roka. A kdož k kterému statku městskému praví se míti právo
[38]	a spravedlnost, o takovau svau spravedlnost v tom času, totižto
[39]	ve dni a v roce, jedenkaždý se domlauvej.

Text view • Facsimile