268

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

103

Ovšemže všechny tyto listiny nebyly sem odevzdány ihned po vyhotovení, nýbrž až v době mnohem pozdější.

Ve středověku platila totiž obecně zásada, že při jakékoliv změně držebnosti (země, zboží, příjmů kterého- koliv druhu i renty), odevzdával zároveň dosavadní vlast- ník novému majiteli všechny právní nároky, spojené s od- stupovaným objektem, jakož i všechny listiny a písem- nosti, vzešlé ze správy tohoto objektu. Tím si vysvětlíme, proč tak často shledáváme v různých archivech ducho- venských množství listin, adresovaných nejrozmanitějším osobám soukromým. Z osudů listin pak v četných přípa- dech lze souditi i na změny v majetkových poměrech objektů, o nichž se listiny zmiňují.) Zásada, že jakoukoliv změnu v majetkových poměrech má provázet v zápětí i vydání příslušných archiválií, byla vždy uplatňována i v novodobých státních smlouvách, zejména ve smlou- vách mírových. Zvyklost se udržuje nepochybně vlivem principu territoriálního a odporuje naprosto principu pro- venienčnímu. Podle obecných ustanovení práva mezi- národního náležejí archivy státům, jichž se týkají.) Prin- cip territoriální by vlastně správněji měl slouti »principem obsahovým« (vztahovým), poněvadž přihlíží hlavně k ob- sahu písemností. Doposud se jím řídily všechny státy při vydávání listin a archiválií vůbec, došlo-li k nějakým územním změnám, a ještě v době nedávno minulé platil i tehdy, byla-li nějaká oblast správní rozdělena ve dva spravni celky.*) Ani po ukončení světové války se na věci nic nezměnilo, třebaže byl prohlášen princip provenienční za základ jednání o likvidaci bývalých rakouských a ra- kousko-uherských archivů, podle něhož »archivy jakožto

1) H. Bresslau, Handbuch der Urkundenlehre fůr Deutschland und Italien, 1.2, (1912), str. 181.

?) Tiibinsky právní historik Fr. Thudichum pojednávaje o ně- kdejším archivu říšskoněmeckém a jeho osudech v článku »Die ehe- maligen deutschen Reichsarchive und ihre Schicksale« (Archivalische Zeitschrift, XII. 1887, str. 53—-58), přiznával Rakousku nejvýše nárok na spoluvlastnictví a společné spravování starého archivu říšsko- německého v dohodě s novou říší Německou.

3) Max Bär, Das k. Staatsarchiv zu Danzig, seine Begründung, seine Einrichtungen und seine Bestände. (Mitteilungen der k. preus- sischen Archivverwaltung, Heft 21, 1912, str. 19.)