1162

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

JEDNÁNÍ VI. 49

Za mnau poďte, pacholátka, však jste vy pak má čeládka. Plášť múj s sebau také vemte a mne ním přiodějete.

Když pak usnu, domů jděte, kde potřebí, dohlédněte.

Mikeš. Podme, Kaubo, neb pón již spí.

Kauba.

Ba nechť se ožralec vyspí! Podme a též nětco sníme, truňk vína se napijeme.

(Abeunt, trha jeden druhého.)

Ruth vychází; z nenáhla kráčeje, k stohu se béře, a tam při- jda, u noh Boosových lehne a jeho se pláštěm přikryje.

Boos, procitiv o půl noci, schopil se, a vida ženu u noh svých ležeti, ulekl se a řekl:

Kdo jsi ty? a co tu děláš?

Ruth.

Já sem Ruth, kterauž prvé znáš. Vztáhni pláště tvého křídlo a přioděj ním mé tělo. Přijmi mne pod svau ochranu, chei-t byti manZelkau vérnü.

Boos.

Pożehnejż-t Bih, ó dcerko mó, když vidím, že pobožnost tvá jest teď větší, než kdy prvé. Rozumím-t, že miluješ mne samého již mnohem více, nežli kterého mládence jak z našich doma válených, tak i z těch všechněch přespolních.