Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
208 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Zerotína
582. Dru Janovi Jakubu Grynaeovi v Basileji: vyslovuje soustrast pro úmrtí dcery
jeho Ireny; stěžuje si, že se Jednotě špatně vede, ale bojí se o tom psáti, protože listy jeho
bývají zachycovány; snad z Prahy bude psáti obšírněji. — Na Rosicích 21. listop. 1602. (Konc.
lat. v knih. Blud. VI—3881 f. 60 č. 57.)
583. Pánu de Beaugy: děkuje mu za potěšitelné zprávy, potěšitelné tím, že v nich
jeví se velikost dobroty, chrabrosti a štěstí krále. Hrabě Auvergneský může se považovati za
šťastna, že tak pěkně vyváznul, a vyslanci Švýcarští nemohou se míti za zneuctěné, obnovivše
starý spolek s králem, který všecky své předchůdce předčil. — Na Rosicích 21. listop. 1602.
(Opis franc. v knih. Blud. VI— 3881 f 60 č. 58.)
584. Pánu de Beaugy: omlouvá se, že před svým odjezdem nemůže se osobně s ním
rozlouciti, jsa zaneprázdnén obstarávkami, které mu svérily dámy. —- V Praze 9. pros. 1602.
(Konc. franc. v knih. Blud. VI— 3881 f. 60 & 59.)
585. Zdenkovi z Roupova: vykládá způsobem žertovným, že s dopisováním kulhá o třech
nohách, jako kobyla Rolandova, a to proto, poněvadž našel v něm (Zdenkovi) protivníka v do-
pisovéni_ odvážlivějšího a silnějšího, nežli myslil. Málem že by ho (Žerotína) byl vyhodil ze
sedla, ale poněvadž slova, jak se praví, jsou ženy, skutky pak mužové, že přijímá jeho, jako
dychtícího slávy, aby dokázal svou zdatnost. — Na Rosicích 24. prosince 1602. (Konc. vlašský
v knih. Blud. 3881 f. 60 č. 60.)
986. Jeronymovi Bonacinovi o zaslanych jemu olivách v soudcích od Petra Orchiho.
Táze se, kdy poslati má pro peníze z Francie. — Na Rosicích 27. prosince 1602. (Konc.
vlašský v knih. Blud. 3881 f. 60 č. 61.)
587,
Filipovi Rennerovi do Vídně oznamuje, že za osm let důkladně poznal archivy moravské, které
po ten čas měl ve své správě, tak že by mu asi sotva mohl poslati co nového. Nicméně žádá
ho za seznam věcí, které mu nabízí. — Na Rosicích 27. prosince 1602.
(An Philips Renner.) Edler, ehrenfester, insonders lieber Herr Renner. Dem-
selben seind meine freundliche Dienst neben Wünschung von Gott dem Allmächtigen
aller glückseligen Wohlfahrt jederzeit bevor. Auf sein Schreiben, so ich zuc Prag
empfangen, hab ich kurzlich von dannen geantwortet, und jetzunder wegen allerlei
Ursachen, und insonderheit dass ich gleich diese Stund. aufsitzen und verreisen
ınuss, kann ich nicht weitläuftig schreiben. Doch damit der Herr mit der begehrten
und zuegesagten Antwort nicht länger aufgezogen werde, will ich dem Herrn meine
Meinung kürzlich zu erkennen geben. |
Fir das erste kann ich den Herru so viel berichten, dass ich in die acht Jahr
nacheinander alle die Archive, so dieser Landschaft zuegehôrig, in meiner Verwah-
rung gehabt, und was die Könige in Böhmen und Markgrafen in Mähren mit den
Herzogen und Erzherzogen von Oesterreich für Bündnis gehabt, auch was für Vor-
träg, Handlungen und Contracten zwischen ihnen und ihren Ländern in etliche
hundert Jahr nach einander vorgelufen, dessen ziemliche Cognition daraus géschópfet,
