EN | ES |

Facsimile Lines

1127


< Page >

[1]
208 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Zerotína

[2]
582. Dru Janovi Jakubu Grynaeovi v Basileji: vyslovuje soustrast pro úmrtí dcery
[3]
jeho Ireny; stěžuje si, že se Jednotě špatně vede, ale bojí se o tom psáti, protože listy jeho
[4]
bývají zachycovány; snad z Prahy bude psáti obšírněji. Na Rosicích 21. listop. 1602. (Konc.
[5]
lat. v knih. Blud. VI—3881 f. 60 č. 57.)

[6]
583. Pánu de Beaugy: děkuje mu za potěšitelné zprávy, potěšitelné tím, že v nich
[7]
jeví se velikost dobroty, chrabrosti a štěstí krále. Hrabě Auvergneský může se považovati za
[8]
šťastna, že tak pěkně vyváznul, a vyslanci Švýcarští nemohou se míti za zneuctěné, obnovivše
[9]
starý spolek s králem, který všecky své předchůdce předčil. Na Rosicích 21. listop. 1602.
[10]
(Opis franc. v knih. Blud. VI 3881 f 60 č. 58.)

[11]
584. Pánu de Beaugy: omlouvá se, že před svým odjezdem nemůže se osobně s ním
[12]
rozlouciti, jsa zaneprázdnén obstarávkami, které mu svérily dámy. - V Praze 9. pros. 1602.
[13]
(Konc. franc. v knih. Blud. VI 3881 f. 60 & 59.)

[14]
585. Zdenkovi z Roupova: vykládá způsobem žertovným, že s dopisováním kulhá o třech
[15]
nohách, jako kobyla Rolandova, a to proto, poněvadž našel v něm (Zdenkovi) protivníka v do-
[16]
pisovéni_ odvážlivějšího a silnějšího, nežli myslil. Málem že by ho (Žerotína) byl vyhodil ze
[17]
sedla, ale poněvadž slova, jak se praví, jsou ženy, skutky pak mužové, že přijímá jeho, jako
[18]
dychtícího slávy, aby dokázal svou zdatnost. Na Rosicích 24. prosince 1602. (Konc. vlašský
[19]
v knih. Blud. 3881 f. 60 č. 60.)

[20]
986. Jeronymovi Bonacinovi o zaslanych jemu olivách v soudcích od Petra Orchiho.
[21]
Táze se, kdy poslati pro peníze z Francie. Na Rosicích 27. prosince 1602. (Konc.
[22]
vlašský v knih. Blud. 3881 f. 60 č. 61.)

[23]
587,

[24]
Filipovi Rennerovi do Vídně oznamuje, že za osm let důkladně poznal archivy moravské, které
[25]
po ten čas měl ve své správě, tak že by mu asi sotva mohl poslati co nového. Nicméně žádá
[26]
ho za seznam věcí, které mu nabízí. Na Rosicích 27. prosince 1602.

[27]
(An Philips Renner.) Edler, ehrenfester, insonders lieber Herr Renner. Dem-
[28]
selben seind meine freundliche Dienst neben Wünschung von Gott dem Allmächtigen
[29]
aller glückseligen Wohlfahrt jederzeit bevor. Auf sein Schreiben, so ich zuc Prag
[30]
empfangen, hab ich kurzlich von dannen geantwortet, und jetzunder wegen allerlei
[31]
Ursachen, und insonderheit dass ich gleich diese Stund. aufsitzen und verreisen
[32]
ınuss, kann ich nicht weitläuftig schreiben. Doch damit der Herr mit der begehrten
[33]
und zuegesagten Antwort nicht länger aufgezogen werde, will ich dem Herrn meine
[34]
Meinung kürzlich zu erkennen geben. |

[35]
Fir das erste kann ich den Herru so viel berichten, dass ich in die acht Jahr
[36]
nacheinander alle die Archive, so dieser Landschaft zuegehôrig, in meiner Verwah-
[37]
rung gehabt, und was die Könige in Böhmen und Markgrafen in Mähren mit den
[38]
Herzogen und Erzherzogen von Oesterreich für Bündnis gehabt, auch was für Vor-
[39]
träg, Handlungen und Contracten zwischen ihnen und ihren Ländern in etliche
[40]
hundert Jahr nach einander vorgelufen, dessen ziemliche Cognition daraus géschópfet,


Text viewFacsimile