Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Úvod vydavatelův. XVII
editor připomíná, jaká učinil opatření při vydání listův, a končí: „Listy Zerotinovy jsou
obrazem nejslavnější doby duchové vzdělanosti v národu českém, jsou vzorem slohu klas-
sického a čistoty jazykové, jsou výrazem vznešených myšlenek muže nad jiné vrstevníky všemi
dary ducha a srdce vynikajícího, jednoho z těch geniů, kteří jen zřídka kdy na svět přicházejí.“
Svazek druhý dopisúv českých vydaný 1871 obsahuje listy z r. 1598 čísel 163 a z r.
1605 č. 482 s úvodem, v němž vyznačeny jsou události z Žerotínova života v téže době, a konečně
svazek třetí vydaný 1872 s listy z roku 16406 čísel 94, z r. 1610 č. 1, z roku 1612 čísel 120,
opět s uvedením událostí z těchže let. Třetím svazkem vydávání českých listů bylo zastaveno.
Nejnovóji I. 1899 vytiskl Dr. Jan Schulz v „Zeitschrift des Vereins für die Geschichte
Mährens und Schlesiens“ nëkolik listů německy psaných: „Neue Briefe K. Z. an Hartwich von
Stitten 1610—12“ ze státního archivu v Berlíně.
Dotud uvefejnéno na 1350 čísel korespondence Žerotínovy. | Mnohem však větší část
a také obsahem mnohem důležitější listy zů-távaly nepoznány, zakryty.
Když léta 1890 připravoval jsem listy paní Kateřiny z Žerotína do tisku, pomýšlel
jsem na to, jak by korespondence Žerotínova pro všechny možné případy mohla býti v opisech
nebo i uveřejněním zachována. Vzácnou liberálností a příznivou náklonností Jeho Kxcellencí
vysokorodého pána, pana Karla z Zierotina, nyní místodržícího markrabství Moravského, bylo
mně možné záměr takový uskutečňovati, že rukopisy Žerotínské byly mi ad personam z rodin-
ného hraběcího archivu v Bludově do Prahy pujčovány. I dal jsem na svůj náklad opisovati
celou řadu listů Žerotínových z doby předbělohorské. Když brzy na to l. 1892 nastoupil jsem
v úřad zemského archiváře, bylo vedle jiných také přední mou starostí a péčí, aby korespon-
dence Ž. mohla býti opsána pro archiv zemský. Vyprosil jsem si opětně při Jeho Excellencí,
aby rukopisy byly mně do Prahy zasílány. Mezi tím mluvil jsem s archivářem moravským
p. V. Brandlem o dalším vydávání listů, kterýž když prohlásil, že v tisku korespondence nebude
pokračovati, projevil jsem mu svůj úmysl, že s jeho vědomím přivedl bych zbývající ještě část
na světlo. Po přátelském dohodnutí započal jsem se vší horlivostí s prací. Prozkoumal jsem
všechny kodexy listů Ž., jichž nalézá se v Bludově dvacet, a sice sign. VI. 3870 (z let 1621
az 1634), VI. 5873 (1626—1636), VI. 3874 (1615—1619), VI. 3881 (1598—1612), VI.
3883 (1630—1632), VI. 3884 (1596—1612), VI. 3855 (1607—1612), VI. 4134 (1591
aż 1592), VI. 4135 (1596 —1598), VI. 4156 (1634—1635), VI. 4137 (1628—1629), VI.
4138 (1605), VI. 4139 (1630), VI. 4140 (1613—1614), VI. 4141 (1596), VI. 414?
(1628—1631), VI. 4143 (1616 —1636), VI. 4144 (1632—-1633), VI. 4145 (1632--1638), VI. 4146
(1609—1620).
Po celou řadu let opisována v archivě zemském celá registra, současné opisy českých,
německých, latinských listův (z některých jako ze „Sirotčích a Všelikých obecných listův“
vyznačil jsem jen několik čísel), pri kteréž práci byli jako kopisté ucastni pp. Spévicek,
Smetanay, Hepnar a Fabian; kolacionování a regestování obstarávali vedle jiných úředních
funkcí p. t. úřadníci při archivu zemském, koncipisté pp. Dr. V. Nováček a H. Kollmann.
Bylo-li při zhotovení těch opisů zapotřebí bedlivé pozornosti, bylo jináče při opisování kodexu
zhateného č. 3881, jenž obsahuje koncepty listů Ž. od 1598—1612 latinských, německých,
a současně opisy dopisů vlašských a francouzských. Všech kusů v tom rukopisu jest 900,
z nichž uveřejnil Monse 12, a pozůstalost Chlumeckého 250. Všechny vlastnoruční koncepty
Zerotinovy psány jsou písmem drobným a těžko čitelným pro nemalý počet oprav i škrtů.
Archiv Český XXVII. 111
