Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
108 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
accipiat, et si me in amicitia constantem cupit, in posterum officia, quae illi a me
praestanda erunt, non emat. Animum autem MDV** erga me gratissima mente excipio
atque non secus acceptum habeo, ac si pretiosissimis donis me cumulasset. Quod
reliquum est, me MDV** et utrumque nostrum divinae custodiae commendo. Valeat
MDV*. Drzevohosticii, 11. Januarii 98 [sic].*)
Konc. v knih. Bludov. 3881—VI. fol. 14. č. 1. — *) Žerotín maje na mysli ještě minulý letopočet,
napsal omylem místo l. 1599 rok 98.
387.
Václavovi Budovcovi: list jeho obdržel, když se navrátil od soudu Olomouckého, kterýž na
velikou škodu pro nepřítomnost soudců odložen byl do léta příštího; na jeho omluvu, že dlouho
nepsal, odpovídá, že přátelství jich nezakládá se na častém dopisování, nýbrž na spojení duší.
V době moru byl i s rodinou a větší částí poddaných zachován při zdraví. Přeje mu dědictví
po Zikmundovi z Chlumu. Nechť se nad tím nehorší, že Radešínskému při ukončení soudu Br-
něnského bylo odepřeno nahlédnouti v desky zemské a vydati jemu opis zápisu, neboť na
Moravě jiné zřízení desk veřejných jest než u Čechů. — Na Rosicích 24. ledna 1599.
(Vencislao Budovicio.) Reverso a iudiciis Olomucensibus, quae magno cum dis-
pendio et querela maxima litigantium, non tamen culpa nostra. sed quia absque iudice
nulla iudiciis forma constat, in aestatem venturam de more prorogata sunt, inter
multos litterarum fasciculos, qui me advenientem expectabant, tua quoque reddita
mihi est epistola, qua conspecta et cursim perlecta emoriar, nisi prae gaudio etiam
lachrimas emiserim. Nam praeter quod ex accepto de tua tuorumque in tam difficili
tempore firma et perpetua salute gratissimo nuncio totus quodammodo recreatus
sim, liberavit me quoque magna sollicitudine, quae ex tot mensium continuato silentio,
ne forte aliqua tuae in me voluntatis immutatio praeter spem exorta esset, animum
meum invaserat. Recte se autem omnia habent te incolumi et in benevolentia perma-
nente; proinde ad excusationem et copiosam et idoneam, qua literas tuas munivisti,
nihil attinet respondere, cum amicitia nostra non tam frequentia literarum, sed ani-
morum coniunctione et convenientia voluntatis, studiorum, religionis et amoris erga
patriam perpetuo nitatur; quae dum in integro est, quidquid aliunde vel decedat vcl
addatur, non magnum ad variandam illam momentum adfert. Ne tamen in posterum
suspicionibus, per quas tepescere vel torpescere mutuus amor noster posset, fomitem
praebeamus, utrinque nobis cavendum est, ne nimium indulgeamus huiusmodi cessa-
tionibus. Ceterum ego cum uxore et liberis divino beneficio mediocriter hactenus valui,
quamvis non tantum contagio pestifero vicina loca pervagante, sed etiam aliis gra-
vissimis et periculosissimis morbis hinc inde grassantibus, placuit nihilominus Deo
nostro non tantum me cum domo mea, sed etiam maximam partem subditorum me-
orum immunem ab his malis praeservare.
