| [1] |
108 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
|
|---|
| [2] |
accipiat, et si me in amicitia constantem cupit, in posterum officia, quae illi a me
|
|---|
| [3] |
praestanda erunt, non emat. Animum autem MDV** erga me gratissima mente excipio
|
|---|
| [4] |
atque non secus acceptum habeo, ac si pretiosissimis donis me cumulasset. Quod
|
|---|
| [5] |
reliquum est, me MDV** et utrumque nostrum divinae custodiae commendo. Valeat
|
|---|
| [6] |
MDV*. Drzevohosticii, 11. Januarii 98 [sic].*)
|
|---|
| [7] |
Konc. v knih. Bludov. 3881—VI. fol. 14. č. 1. — *) Žerotín maje na mysli ještě minulý letopočet,
|
|---|
| [8] |
napsal omylem místo l. 1599 rok 98.
|
|---|
| [9] |
|
|---|
| [10] |
Václavovi Budovcovi: list jeho obdržel, když se navrátil od soudu Olomouckého, kterýž na
|
|---|
| [11] |
velikou škodu pro nepřítomnost soudců odložen byl do léta příštího; na jeho omluvu, že dlouho
|
|---|
| [12] |
nepsal, odpovídá, že přátelství jich nezakládá se na častém dopisování, nýbrž na spojení duší.
|
|---|
| [13] |
V době moru byl i s rodinou a větší částí poddaných zachován při zdraví. Přeje mu dědictví
|
|---|
| [14] |
po Zikmundovi z Chlumu. Nechť se nad tím nehorší, že Radešínskému při ukončení soudu Br-
|
|---|
| [15] |
něnského bylo odepřeno nahlédnouti v desky zemské a vydati jemu opis zápisu, neboť na
|
|---|
| [16] |
Moravě jiné zřízení desk veřejných jest než u Čechů. — Na Rosicích 24. ledna 1599.
|
|---|
| [17] |
(Vencislao Budovicio.) Reverso a iudiciis Olomucensibus, quae magno cum dis-
|
|---|
| [18] |
pendio et querela maxima litigantium, non tamen culpa nostra. sed quia absque iudice
|
|---|
| [19] |
nulla iudiciis forma constat, in aestatem venturam de more prorogata sunt, inter
|
|---|
| [20] |
multos litterarum fasciculos, qui me advenientem expectabant, tua quoque reddita
|
|---|
| [21] |
mihi est epistola, qua conspecta et cursim perlecta emoriar, nisi prae gaudio etiam
|
|---|
| [22] |
lachrimas emiserim. Nam praeter quod ex accepto de tua tuorumque in tam difficili
|
|---|
| [23] |
tempore firma et perpetua salute gratissimo nuncio totus quodammodo recreatus
|
|---|
| [24] |
sim, liberavit me quoque magna sollicitudine, quae ex tot mensium continuato silentio,
|
|---|
| [25] |
ne forte aliqua tuae in me voluntatis immutatio praeter spem exorta esset, animum
|
|---|
| [26] |
meum invaserat. Recte se autem omnia habent te incolumi et in benevolentia perma-
|
|---|
| [27] |
nente; proinde ad excusationem et copiosam et idoneam, qua literas tuas munivisti,
|
|---|
| [28] |
nihil attinet respondere, cum amicitia nostra non tam frequentia literarum, sed ani-
|
|---|
| [29] |
morum coniunctione et convenientia voluntatis, studiorum, religionis et amoris erga
|
|---|
| [30] |
patriam perpetuo nitatur; quae dum in integro est, quidquid aliunde vel decedat vcl
|
|---|
| [31] |
addatur, non magnum ad variandam illam momentum adfert. Ne tamen in posterum
|
|---|
| [32] |
suspicionibus, per quas tepescere vel torpescere mutuus amor noster posset, fomitem
|
|---|
| [33] |
praebeamus, utrinque nobis cavendum est, ne nimium indulgeamus huiusmodi cessa-
|
|---|
| [34] |
tionibus. Ceterum ego cum uxore et liberis divino beneficio mediocriter hactenus valui,
|
|---|
| [35] |
quamvis non tantum contagio pestifero vicina loca pervagante, sed etiam aliis gra-
|
|---|
| [36] |
vissimis et periculosissimis morbis hinc inde grassantibus, placuit nihilominus Deo
|
|---|
| [37] |
nostro non tantum me cum domo mea, sed etiam maximam partem subditorum me-
|
|---|
| [38] |
orum immunem ab his malis praeservare.
|
|---|
