Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
280 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
času již ode všech opuštěn; poměry veřejné jsou dosti klidné; lze doufati, že dojde k míru,
jemuž toliko vojsko se protiví. — Na Rosicích 7. května 1606. (Konc. vlaśsky knih. Blut.
3881 f. 100, č. 27.
1234. Césaru Lombardovi oznamuje, že četl pořad pohřebních slavností zesnulého
Bézy, jehož životopisu dosud nedostal. Žádá opětně, aby mu byl opatřen člověk, s nímž by
mohl se cvičiti v jazyku francouzském. — Na Rosicích 7. kvétna 1606. (Копс. vlašský v knih.
Blud. 3881 f. 100, č. 28.)
1235. ,Apologia neb obrana ode mne Karla staršího z Žerotína ku p. Jiříkovi z Hodic“ :
Otistuje se z vytky pana z Hodic, že nemaje účastenství v politice a nedbaje o veřejné zále-
žitosti, dary boží v sobě udušuje; Karel udává v obraně této příčiny, pro které zemských
záležitostí tak horlivě jako dříve se ujímati nechce a nemůže, při čemž tehdejší poméry i pri
dvoře i rozervanost v zemi velmi živými barvami popisuje. — Datum mezi 22. květnem a 23.
červnem 1606. (Brandl II. 3. 6.)
1236. Jeronymu Bonacinovi posílá peníze a list pro svého bratra a pro hrab. Max-
miliana ze Salmu; žádá za napomenutí benátského dopisovatele Žerotínova k větší svědomi-
tosti v posílání zpráv; rád by toho byl vděčen, kdyby mu opětně zasílány byly zpříávy z Ca-
řihradu. — Na Rosicích 24. května 1606. (Kone. vlassky v knih. Blud. 3881 f. 101, 6. 20.)
1237.
Václavovi Budoveovi radí, aby syna svého Adama neposílal do Montpellieru, kamż ho liki
soudruh jeho Smiřický, neboť účelem cestování jeho po Francii jest, aby se naučil správnému
jazyku francouzskému; v Montpellieru a v okolí však lidé celým způsobem mluvení liší se
od ostatních Francouzů. Proto radí Budovcovi, aby syna svého dal do mésta Bourges nebo do
Orleansu. — Na Rosicích 2. června 1606.
(Vencislao Budouicio.) Nullas, quod sciam, a te accepi, quae filii tui Adami
reditum nunciarent, quamvis alioquin litteris amicorum et de adventu ipsius et de
morbo eius Beraunensi non tam, ut puto, contracto quam erumpente vi mali ibi
demum prodito certior sim redditus; quia vero crebris nunciis primum de spe certa
vitae retinendae, deinde de restituta et iam et recuperata valetudine ad me perfere-
batur et instaret iter Pragam, quod postea prorogatis iudicis in aliud tempus pro-
vectum est, nolui tibi de salute filii plus satis haud dubie sollicito litteris meis
legendis, mihi autem; quod eodem tempore ex molesta defluxione decumberem, scri-
bendis negotium facessere, quod indicasse satis sit, ne me curarum tuarum expertem,
rerum negligentem falso suspectum habeas. Ceterum ut tuis, quae heri mihi redditae
sunt, eum ratione aliqua respondeam, antequam sententiam meam de profectione
a filio tuo suscipienda exponam, necessario mihi paulisper excedendum est meta,
quam praescripsisti; nam cum consilium, quod a me exquiris, eo tantum dirigendum
esset, utrum profectio ea in autumnum differenda, an vero hoc ipso tempore susci-
pienda esset, mihi prius deliberandum videtur, an Montempessulum [sic] sit ablegandus
necne. Ratio, quam adfers, quod a barone Smificio, cum quo illi et studiorum ct
