[1] |
280 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
|
---|
[2] |
času již ode všech opuštěn; poměry veřejné jsou dosti klidné; lze doufati, že dojde k míru,
|
---|
[3] |
jemuž toliko vojsko se protiví. — Na Rosicích 7. května 1606. (Konc. vlaśsky knih. Blut.
|
---|
[4] |
|
---|
[5] |
1234. Césaru Lombardovi oznamuje, že četl pořad pohřebních slavností zesnulého
|
---|
[6] |
Bézy, jehož životopisu dosud nedostal. Žádá opětně, aby mu byl opatřen člověk, s nímž by
|
---|
[7] |
mohl se cvičiti v jazyku francouzském. — Na Rosicích 7. kvétna 1606. (Копс. vlašský v knih.
|
---|
[8] |
Blud. 3881 f. 100, č. 28.)
|
---|
[9] |
1235. ,Apologia neb obrana ode mne Karla staršího z Žerotína ku p. Jiříkovi z Hodic“ :
|
---|
[10] |
Otistuje se z vytky pana z Hodic, že nemaje účastenství v politice a nedbaje o veřejné zále-
|
---|
[11] |
žitosti, dary boží v sobě udušuje; Karel udává v obraně této příčiny, pro které zemských
|
---|
[12] |
záležitostí tak horlivě jako dříve se ujímati nechce a nemůže, při čemž tehdejší poméry i pri
|
---|
[13] |
dvoře i rozervanost v zemi velmi živými barvami popisuje. — Datum mezi 22. květnem a 23.
|
---|
[14] |
červnem 1606. (Brandl II. 3. 6.)
|
---|
[15] |
1236. Jeronymu Bonacinovi posílá peníze a list pro svého bratra a pro hrab. Max-
|
---|
[16] |
miliana ze Salmu; žádá za napomenutí benátského dopisovatele Žerotínova k větší svědomi-
|
---|
[17] |
tosti v posílání zpráv; rád by toho byl vděčen, kdyby mu opětně zasílány byly zpříávy z Ca-
|
---|
[18] |
řihradu. — Na Rosicích 24. května 1606. (Kone. vlassky v knih. Blud. 3881 f. 101, 6. 20.)
|
---|
[19] |
1237.
|
---|
[20] |
Václavovi Budoveovi radí, aby syna svého Adama neposílal do Montpellieru, kamż ho liki
|
---|
[21] |
soudruh jeho Smiřický, neboť účelem cestování jeho po Francii jest, aby se naučil správnému
|
---|
[22] |
jazyku francouzskému; v Montpellieru a v okolí však lidé celým způsobem mluvení liší se
|
---|
[23] |
od ostatních Francouzů. Proto radí Budovcovi, aby syna svého dal do mésta Bourges nebo do
|
---|
[24] |
Orleansu. — Na Rosicích 2. června 1606.
|
---|
[25] |
(Vencislao Budouicio.) Nullas, quod sciam, a te accepi, quae filii tui Adami
|
---|
[26] |
reditum nunciarent, quamvis alioquin litteris amicorum et de adventu ipsius et de
|
---|
[27] |
morbo eius Beraunensi non tam, ut puto, contracto quam erumpente vi mali ibi
|
---|
[28] |
demum prodito certior sim redditus; quia vero crebris nunciis primum de spe certa
|
---|
[29] |
vitae retinendae, deinde de restituta et iam et recuperata valetudine ad me perfere-
|
---|
[30] |
batur et instaret iter Pragam, quod postea prorogatis iudicis in aliud tempus pro-
|
---|
[31] |
vectum est, nolui tibi de salute filii plus satis haud dubie sollicito litteris meis
|
---|
[32] |
legendis, mihi autem; quod eodem tempore ex molesta defluxione decumberem, scri-
|
---|
[33] |
bendis negotium facessere, quod indicasse satis sit, ne me curarum tuarum expertem,
|
---|
[34] |
rerum negligentem falso suspectum habeas. Ceterum ut tuis, quae heri mihi redditae
|
---|
[35] |
sunt, eum ratione aliqua respondeam, antequam sententiam meam de profectione
|
---|
[36] |
a filio tuo suscipienda exponam, necessario mihi paulisper excedendum est meta,
|
---|
[37] |
quam praescripsisti; nam cum consilium, quod a me exquiris, eo tantum dirigendum
|
---|
[38] |
esset, utrum profectio ea in autumnum differenda, an vero hoc ipso tempore susci-
|
---|
[39] |
pienda esset, mihi prius deliberandum videtur, an Montempessulum [sic] sit ablegandus
|
---|
[40] |
necne. Ratio, quam adfers, quod a barone Smificio, cum quo illi et studiorum ct
|
---|