Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
z roku 1005, 18.—81. října. 261
1121. Karlovi knížeti z Můnsterberka: děkuje za milostivou blahosklonnost dosavadní
a slibuje, že se vynasnaZí svymi sluzbami se odvdééovati; sdčluje, že manželku pochoval, nej-
mladší dcerušku že má nemocnu, sám pak, jakkoli rovněž jen napolo zdráv, že je velmi za-
městnán. — V Brně 26. října 1603. (Konc. něm. v knih. Blud. 3881 f. 89 č. 33.)
1122. Janovi ml. Bruntalskému z Vrbna odpovídá na vyzvání, aby šel do ležení. —
V Brně 1605, 28. října. (Brandl II. 2 485.)
1123. Maximilianovi Lvovi pise, aby o byt v Jihlavě sám jednal. — V Brně 1605,
28. října. (Brandl II. 2. 486.)
1124. Brňanům píše stran jakéhosi zedníka. Bez data a místa. (Brandl II. 2. 486.)
1125.
Amandovi Polanovi: o válce v Uhřích a na Moravě; za příčinou moru přestěhoval se z Rosic
na Přerov; má za to, že Huber už je v Basileji, a diví se tomu, že neodpověděl na nabí-
dnutí jeho, aby provázel Karla na cestě po Italii. Bratra jeho došla zpráva, že Pierius s cho-
vancem svým špatně nakládá; žádá Polana, děje-li se tak, aby mu to netrpěl. —
Na Přerově 31. října 1605.
(D. Amando Polano. Puto te, mi Amande, accepisse, quas mense Augusto
de publicis et privatis doloribus nostris scripsi ad te epistolas; interim redditae
sunt mihi tuae a Kal. eiusdem mensis, ad quas nihil rescripsi, eo quod meo quidem
iudicio nihil continerent, quod responsum requireret. Et quod nunc scribo, mavis
equidem id facio, quod vacet, quam quod necesse sit. Dellum nostrum nondum ex-
stinctum est, imo inflammatum potius prosperis hostium successibus, quibus nuper
Strigonium, Neuhcusel et Novigrod, arces munitae, cesserunt, non tam expugnatae
quam sponte deditae ob male soluta militibus, qui in práesidiis erant, stipendia.
Agitur quidem nunc impetratis induciis de pace, verum adeo frigide, ne dicam inepte,
ut non videam sane, quam ob rem illam sperem. Doczkaius non longe a nobis abest
cum exercitu, a quo tamen minus nobis metuimus quam ab auxiliariis, imo stipen-
diariis nostris, qui militari licentia. omnium hominum facultates in praedam con-
vertunt. Turcae in hiberna discesserunt. Ego ab obitu coniugis meae Rossicii sub-
sedi; postquam pestis ilic invalescere coepit, mutavi domicilium Preroviam familia
translata; ibi adhuc maneo vix ante Januarium alio migraturus.
Excurri per hos dies Straznicium, ut subditis istius dicionis valde calami-
tosis aliquid opis ferrem, quos nostri e vicinis castris magnis damnis affecerunt.
Traestiti sane aliquid, sed non pro votis; quia enim ob angustiam rei nummariae
stipendia parce subministrantur militibus, non ferunt iugum, nec amplius se a du-
cibus in officio contineri patiuntur, quin omnia libere invadant. Hi sunt fructus,
quos bellum secum trahit, cui quidem peccata nostra nos implicarunt; sed occasio
ab insolentia sacrificulorum profecta est, qui haud dubie nobis manus iniecissent,
nisi eos cohercuisset Deus armis Hungaricis. Plerenda itaque est aequiori animo
miseria nostra, quae nobis fortasse salutem peperit.
