| [1] |
z roku 1005, 18.—81. října. 261
|
|---|
| [2] |
1121. Karlovi knížeti z Můnsterberka: děkuje za milostivou blahosklonnost dosavadní
|
|---|
| [3] |
a slibuje, že se vynasnaZí svymi sluzbami se odvdééovati; sdčluje, že manželku pochoval, nej-
|
|---|
| [4] |
mladší dcerušku že má nemocnu, sám pak, jakkoli rovněž jen napolo zdráv, že je velmi za-
|
|---|
| [5] |
městnán. — V Brně 26. října 1603. (Konc. něm. v knih. Blud. 3881 f. 89 č. 33.)
|
|---|
| [6] |
1122. Janovi ml. Bruntalskému z Vrbna odpovídá na vyzvání, aby šel do ležení. —
|
|---|
| [7] |
V Brně 1605, 28. října. (Brandl II. 2 485.)
|
|---|
| [8] |
1123. Maximilianovi Lvovi pise, aby o byt v Jihlavě sám jednal. — V Brně 1605,
|
|---|
| [9] |
28. října. (Brandl II. 2. 486.)
|
|---|
| [10] |
1124. Brňanům píše stran jakéhosi zedníka. Bez data a místa. (Brandl II. 2. 486.)
|
|---|
| [11] |
1125.
|
|---|
| [12] |
Amandovi Polanovi: o válce v Uhřích a na Moravě; za příčinou moru přestěhoval se z Rosic
|
|---|
| [13] |
na Přerov; má za to, že Huber už je v Basileji, a diví se tomu, že neodpověděl na nabí-
|
|---|
| [14] |
dnutí jeho, aby provázel Karla na cestě po Italii. Bratra jeho došla zpráva, že Pierius s cho-
|
|---|
| [15] |
vancem svým špatně nakládá; žádá Polana, děje-li se tak, aby mu to netrpěl. —
|
|---|
| [16] |
Na Přerově 31. října 1605.
|
|---|
| [17] |
(D. Amando Polano. Puto te, mi Amande, accepisse, quas mense Augusto
|
|---|
| [18] |
de publicis et privatis doloribus nostris scripsi ad te epistolas; interim redditae
|
|---|
| [19] |
sunt mihi tuae a Kal. eiusdem mensis, ad quas nihil rescripsi, eo quod meo quidem
|
|---|
| [20] |
iudicio nihil continerent, quod responsum requireret. Et quod nunc scribo, mavis
|
|---|
| [21] |
equidem id facio, quod vacet, quam quod necesse sit. Dellum nostrum nondum ex-
|
|---|
| [22] |
stinctum est, imo inflammatum potius prosperis hostium successibus, quibus nuper
|
|---|
| [23] |
Strigonium, Neuhcusel et Novigrod, arces munitae, cesserunt, non tam expugnatae
|
|---|
| [24] |
quam sponte deditae ob male soluta militibus, qui in práesidiis erant, stipendia.
|
|---|
| [25] |
Agitur quidem nunc impetratis induciis de pace, verum adeo frigide, ne dicam inepte,
|
|---|
| [26] |
ut non videam sane, quam ob rem illam sperem. Doczkaius non longe a nobis abest
|
|---|
| [27] |
cum exercitu, a quo tamen minus nobis metuimus quam ab auxiliariis, imo stipen-
|
|---|
| [28] |
diariis nostris, qui militari licentia. omnium hominum facultates in praedam con-
|
|---|
| [29] |
vertunt. Turcae in hiberna discesserunt. Ego ab obitu coniugis meae Rossicii sub-
|
|---|
| [30] |
sedi; postquam pestis ilic invalescere coepit, mutavi domicilium Preroviam familia
|
|---|
| [31] |
translata; ibi adhuc maneo vix ante Januarium alio migraturus.
|
|---|
| [32] |
Excurri per hos dies Straznicium, ut subditis istius dicionis valde calami-
|
|---|
| [33] |
tosis aliquid opis ferrem, quos nostri e vicinis castris magnis damnis affecerunt.
|
|---|
| [34] |
Traestiti sane aliquid, sed non pro votis; quia enim ob angustiam rei nummariae
|
|---|
| [35] |
stipendia parce subministrantur militibus, non ferunt iugum, nec amplius se a du-
|
|---|
| [36] |
cibus in officio contineri patiuntur, quin omnia libere invadant. Hi sunt fructus,
|
|---|
| [37] |
quos bellum secum trahit, cui quidem peccata nostra nos implicarunt; sed occasio
|
|---|
| [38] |
ab insolentia sacrificulorum profecta est, qui haud dubie nobis manus iniecissent,
|
|---|
| [39] |
nisi eos cohercuisset Deus armis Hungaricis. Plerenda itaque est aequiori animo
|
|---|
| [40] |
miseria nostra, quae nobis fortasse salutem peperit.
|
|---|
