Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
z roku 1543. 157
primisilo, to lidé všecko znají, a již se tomu vejborné rozumi, co jest božího a co
jest lidského; ale račtež zase na to pohleděti pod takovým poznáním vůle pána
Boha našeho, kdy větší nešlechetnost, rozpustilost, neupřímnost, nevěra od jedněch
proti druhým byla, jaká jest těchto časův? I blízci sme toho, aby se na nás ono
písmo nevyplnilo, kteréž jest sám Kristus pověděl: „Slouha věda vůli pána svého
a nečiní ji, mnohými ranami bit búde.“ I již teď vidíme a poznati můžeme, jakejmi
ranami nás trestati ráčil těchto časův, v zemích našich morem ukrutným, a v Polště,
jak slyšeti, hladem. A před rukama největší rána, nepřítel ukrutný všeho křesťanstva
ten nám na hřbetě sedí, a s našimi zpuosoby a činy strach ještě většího nepřítele,
když z tohoto svéta sejdem, aby nás tam na onom světě nepotkalo; neb Kristus
pán za ty a pro ty smrt podstoupiti ráčil, kteříž by jeho smrti vděční byli a to
znali, že krví jeho očištění sme ode všech hříchův, a to ne abychom v ústech znali,
ale v srdci měli a rozvažovali. Neb jestliže toho při nás nebude, smrt jeho nám
málo platná bude, nébrž obrácena bude ke všemu horšímu, tak jakž apoštol svatý
Pavel píše: že takový po druhé Krista křižuje.
A protož, milostivé kníže, jakž kolivěk ten sněm nečasně jest položen, já
bych rád viděl, abyste na něm bejti ráčili; neb v pravdě jest potřebí, aby se ústa
otevřela a to aby se mluvilo, jednalo, ukazovalo, což se dobrého, potřebného a uži-
tečného pozná; ne vždycky všemu amen fikati. Jaf píši jako ten, který se pána
Boha dokládám, že bych rád dobré viděl; a v tomto zlým, kteréž na nás jde, a v té
nedbalivosti, v které sme, však se stajšče člověku živu bejti. A s tím oc. Datum
ut supra [v pátek pred nedélí Jubilate].
MS. souć. v arch. zemsk. kr. C. f. 33. b.
273.
Jan z Pernšteina markrabí Jiřímu Braniborskému: že při soudu Vratislavském pro nemoc
s ním shledati se nemohl; artikule v příčině spříznění jejich rodů že mu dodány nebyly; ve-
lice rád že by se s ním shledal osobně, aby přátelské spříznění mezi nimi bylo utvrzeno. —
Z Nového Města 1543, 13. dubna.
(V týž den markrabí Jiřímu, z Nového Města.) Milostivć kníže! Psaní sem
VMti po služébníku svým učinil, na kteréž mi od VMti odpověď dána není, toho
nevím, z které příčiny. Než když mi jest oznámeno, že VMt těchto časů v Slesté
bejti ráčíte, ta jest vůle má byla, abych se s VMtí shledal. Jakož pak k tomu
soudu, kterýž s VMtí mám, v tuto středu sem z Pardubic vyjel, totiž včera, a přijel
sem na Nové Mésto, chtíc pred se jeti: a této noci kámen na mne těžký přišel
i také nohy mne velmi rozbolely, dna mne v ruce trápí, že ani o holi choditi ne-
mohu, než co mi z lůže na stolici pomohú; čémuž sem příliš nerad, že mé shle-
dání s VMtí byti nemüzé; ale vüli pána Boha našeho žádný se protiviti nemá,
