| [1] |
|
|---|
| [2] |
primisilo, to lidé všecko znají, a již se tomu vejborné rozumi, co jest božího a co
|
|---|
| [3] |
jest lidského; ale račtež zase na to pohleděti pod takovým poznáním vůle pána
|
|---|
| [4] |
Boha našeho, kdy větší nešlechetnost, rozpustilost, neupřímnost, nevěra od jedněch
|
|---|
| [5] |
proti druhým byla, jaká jest těchto časův? I blízci sme toho, aby se na nás ono
|
|---|
| [6] |
písmo nevyplnilo, kteréž jest sám Kristus pověděl: „Slouha věda vůli pána svého
|
|---|
| [7] |
a nečiní ji, mnohými ranami bit búde.“ I již teď vidíme a poznati můžeme, jakejmi
|
|---|
| [8] |
ranami nás trestati ráčil těchto časův, v zemích našich morem ukrutným, a v Polště,
|
|---|
| [9] |
jak slyšeti, hladem. A před rukama největší rána, nepřítel ukrutný všeho křesťanstva
|
|---|
| [10] |
ten nám na hřbetě sedí, a s našimi zpuosoby a činy strach ještě většího nepřítele,
|
|---|
| [11] |
když z tohoto svéta sejdem, aby nás tam na onom světě nepotkalo; neb Kristus
|
|---|
| [12] |
pán za ty a pro ty smrt podstoupiti ráčil, kteříž by jeho smrti vděční byli a to
|
|---|
| [13] |
znali, že krví jeho očištění sme ode všech hříchův, a to ne abychom v ústech znali,
|
|---|
| [14] |
ale v srdci měli a rozvažovali. Neb jestliže toho při nás nebude, smrt jeho nám
|
|---|
| [15] |
málo platná bude, nébrž obrácena bude ke všemu horšímu, tak jakž apoštol svatý
|
|---|
| [16] |
Pavel píše: že takový po druhé Krista křižuje.
|
|---|
| [17] |
A protož, milostivé kníže, jakž kolivěk ten sněm nečasně jest položen, já
|
|---|
| [18] |
bych rád viděl, abyste na něm bejti ráčili; neb v pravdě jest potřebí, aby se ústa
|
|---|
| [19] |
otevřela a to aby se mluvilo, jednalo, ukazovalo, což se dobrého, potřebného a uži-
|
|---|
| [20] |
tečného pozná; ne vždycky všemu amen fikati. Jaf píši jako ten, který se pána
|
|---|
| [21] |
Boha dokládám, že bych rád dobré viděl; a v tomto zlým, kteréž na nás jde, a v té
|
|---|
| [22] |
nedbalivosti, v které sme, však se stajšče člověku živu bejti. A s tím oc. Datum
|
|---|
| [23] |
ut supra [v pátek pred nedélí Jubilate].
|
|---|
| [24] |
MS. souć. v arch. zemsk. kr. C. f. 33. b.
|
|---|
| [25] |
|
|---|
| [26] |
Jan z Pernšteina markrabí Jiřímu Braniborskému: že při soudu Vratislavském pro nemoc
|
|---|
| [27] |
s ním shledati se nemohl; artikule v příčině spříznění jejich rodů že mu dodány nebyly; ve-
|
|---|
| [28] |
lice rád že by se s ním shledal osobně, aby přátelské spříznění mezi nimi bylo utvrzeno. —
|
|---|
| [29] |
Z Nového Města 1543, 13. dubna.
|
|---|
| [30] |
(V týž den markrabí Jiřímu, z Nového Města.) Milostivć kníže! Psaní sem
|
|---|
| [31] |
VMti po služébníku svým učinil, na kteréž mi od VMti odpověď dána není, toho
|
|---|
| [32] |
nevím, z které příčiny. Než když mi jest oznámeno, že VMt těchto časů v Slesté
|
|---|
| [33] |
bejti ráčíte, ta jest vůle má byla, abych se s VMtí shledal. Jakož pak k tomu
|
|---|
| [34] |
soudu, kterýž s VMtí mám, v tuto středu sem z Pardubic vyjel, totiž včera, a přijel
|
|---|
| [35] |
sem na Nové Mésto, chtíc pred se jeti: a této noci kámen na mne těžký přišel
|
|---|
| [36] |
i také nohy mne velmi rozbolely, dna mne v ruce trápí, že ani o holi choditi ne-
|
|---|
| [37] |
mohu, než co mi z lůže na stolici pomohú; čémuž sem příliš nerad, že mé shle-
|
|---|
| [38] |
dání s VMtí byti nemüzé; ale vüli pána Boha našeho žádný se protiviti nemá,
|
|---|
