Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
100 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
mocna jest, a já také těžkou zimnici mám, a toho nevím, jak dále pán Buoh se
mnou naložiti ráčí, než mdel sem velmi.
Nepochybuji, než že o tom víte, že jest král Jan umřel; pak co nám smrt
jeho dobrého přinese, to potom zvíme. Také mi píší, že jest Frankypán v Budín se
uvázal; pak uvdzal-lit se proto, aby králem byl, bude to za jeden div, że mnich
králem jmá býti; pakli jest se uvázal na místě toho sirotka po králi Janovi pozuo-
stalého, tehdáť se nestrojí té smlúvě průchod dáti, kterúž jest král, pán náš, s králem
Janem udělal, a tak držím, že ta smlúva jináč pruochodu nebude jmieti leč ohněm
a mečem; pak jaký jest dostatek k tomu při pánu našem, toho při tom nechávám.
Také mi oznamují, že Turci přede dvěma nedělmi při hranicích Gránských na 4000
lidu zajali, a že baše bosenský s nemalým počtem lidí i s děly po Drávě táhne,
a že za jiné nemají než na hrabata Zerynská, aby jim ty zámky odjal a ostatek
země Charvatské a Slovanské pod se podmanil, pak Granaci a ty země že nad
smlúvou Lasky-ho těžkost nesou,
Král JMt knížetství Hlohovského knížeti Fridrichovi Lehnickému ráčil po-
stoupiti: pak kdo jest JMKské k tomu radil, nebyl jest milovník tohoto království,
neb jak jest Hlohovské knížetství v to království vpojeno, a jaký sou zase zápis
stavové toho království tomu knížetství na se udělali, dobrú vědomost o tom jmáte;
pak déje-li se tomu zápisu dosti, to u sebe račte rozvážiti, kterak nejmá aneb ne-
muože to knížetství spravedlivě mluviti, że se jim tomu dosti neděje, jak sou se
jemu stavové tohoto království zapsali; i náleží-li tomu království tomu postupování
místo dáti, to při rozvážení jiných bude, nechť jest to postoupení pod jakouž chce
barvou, bud pod oufadem nebo jináé; jest-li pod oufadem, zdaž tomu lidé nerozumějí
„k práci připuojčovati“, že kněz Fridrich pán ku práci jest sešlý, pak aby k práci
připuojčoval, že podobné není.
A muoj milý pane synu! Dlouho-li se tomu dívati budeme, aby o to království
tak Němci kupčili, je trhali, ujímali, nejprvee v nějakých hranicích, potom v zámcích
a v městech, jakož se toho již dosti děje, a potom v celých zemích k tomu království
připojených, jakož jest již toho dosti blízko, že knížetství Slezské na vlasu se u této
koruny drží. Neb račte toho u sebe povážiti: markrabě Jiří ten znamenitý statek
v Slízště mó, a to jest kníže říšské; kněz Fridrich jsouc kníže lenní, ten týž má zna-
menitý statek, a co mu ho tímto knížetstvím přibylo, ten o nápady s domem Bran-
denburským mezi sebou zápisy udělali; pak k čemu jinému se to chajlí, než aby
knížetství Slezské k říši obráceno bylo, kněz Fridrich toho rozvažovati nebude, neb
by rád za kníže říšské zuostal, a Vratislavští také, neb by rádi za říšské město
zuostali Pak muoj milf pane synu, tím vám zavazuji, muoZ na nás ono písmo na-
plněno býti, kdež se píše: Všichni svého hledí a žádný božího, teež také všickni
svého hledí a žádný obecního. Pak čeho potomkóm svým nasejem, to po nás žíti
