Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
66 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
věrnými našimi milými, o čemž dobrů vědomost máte, zběhly: i nechtic my, aby
další nevole mezi nimi povstati. měly, vás jsme v té věci za kommissaie vydati
ráčili, poroučejíc, abyšte obě strany před se obeslali a dotčené těžkosti vSickni tři
spolu aneb dva z vás vyslyšeli, a budete-li moci, přátelsky srovnali; pakli byšte
jich srovnati nemohli, pokudz by na vás prestati chtěli; mocni výpověď mezi nimi
jakožto kommissaři naši učinili; a o tom nám o všem, na čem tu věc postavíte,
oznámili, jináč nečiníc. Dán v Linci ve étvrtek den panny Marie nanebevzetí
léta oc 38.
MístodrZitelsky archiv, Missiven vom J. 1538—1540, sv. XX., fol. 17.
165.
Král Ferdinand Janovi z Pernšteina stran sporu o list na minci hrabství Kladského mezi
ním a Juliem hrabětem z Hardeku, o zapisování listův a majestátů na duchovní statky v desky
zemské Moravské a o náboženských věcech na Moravě. — V Linci 1538, 16. srpna.
(Janovi z Pernšteina.) Urozený, věrný náš milý! Vznešeny jsú na nás jménem
tvým některé potřeby tvé, a předkem žádost o ten list na minci hrabstvie Kladského,
ať bychom jej z komory naší vydati rozkázati ráčili: což bychom rádi učinili, ale
poněvadž hrabě Julius z Hardeku na ten list jse táhne, spravedlnost k němu míti
chce a nás také o něj, aby jemu vydán byl, starati nepřestává, i nechtíc jednomu
ani druhému v tom ubliżiti, psáti a poroučeti jsme ráčili najvyššímu hofmistru
a radám našim do soudu komorního v královstvie Českém, aby hned v to nahlódli,
a tu věc spravedlivě rozvážíc, nám znáti dali, tobě-li podle smlúvy aneb hraběti
Juliusovi, jestli ukáže jakü spravedlnost, ten list k vydání náležeti bude, tak se
zachováme a tudy toho sproštěni potom býti ráčieme. — Což se pak těch Lstuov
a majestátuov na duchovní statky, pokudž by ve dsky v markrabstvie Moravském
vloženy byti měly, dotýče, o tom zřízeným radám komory naší v královstvie Českém
psáti poroučeti i přiepis tvuoj, na jaký spuosob toho žádáš, posielati račieme, aby
tobě listy ty, jakž jest s tebú smlúva učiněna, napsali a nám bez meškání ke dvoru
zase poslali, abychom je podpíšíc, tobě vydali. Protož v tom malého strpění jmíti
sobě stěžovati nebudeš, neb pro nic jiného toho nečiníme, jediné chtíc pořádek
v tom zachovati, kterýž jsme zříditi a u vypravování listuov v kancelářích našich
ustanoviti ráčili. — O Jana Dubčanského a jeho tovaryše, kteréž jsme v Praze
u vězení měli, hajímanu našemu v markrabstvie Moravském jistd vuoli naši, pokud
na přímluvu stavuov markrabstvie Moravského a tvü k nim jse zachovati, aby jse
z markrabstvie i z zemí našich vystěhovali, oznamovati ráčieme, což tebe od téhož
hajtmana tajno učiněno nebude. Neb znáti muožeš, jestli k jedné neb druhé víře
pod obojí jse přiznati a při tom věřití nechtí, že nám takových bludných lidí jakožto
křesťanskému králi v zemí našich [sic] trpěti by náležité nebylo. — "A což jse dotýče
