| [1] |
66 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
|
|---|
| [2] |
věrnými našimi milými, o čemž dobrů vědomost máte, zběhly: i nechtic my, aby
|
|---|
| [3] |
další nevole mezi nimi povstati. měly, vás jsme v té věci za kommissaie vydati
|
|---|
| [4] |
ráčili, poroučejíc, abyšte obě strany před se obeslali a dotčené těžkosti vSickni tři
|
|---|
| [5] |
spolu aneb dva z vás vyslyšeli, a budete-li moci, přátelsky srovnali; pakli byšte
|
|---|
| [6] |
jich srovnati nemohli, pokudz by na vás prestati chtěli; mocni výpověď mezi nimi
|
|---|
| [7] |
jakožto kommissaři naši učinili; a o tom nám o všem, na čem tu věc postavíte,
|
|---|
| [8] |
oznámili, jináč nečiníc. Dán v Linci ve étvrtek den panny Marie nanebevzetí
|
|---|
| [9] |
léta oc 38.
|
|---|
| [10] |
MístodrZitelsky archiv, Missiven vom J. 1538—1540, sv. XX., fol. 17.
|
|---|
| [11] |
|
|---|
| [12] |
Král Ferdinand Janovi z Pernšteina stran sporu o list na minci hrabství Kladského mezi
|
|---|
| [13] |
ním a Juliem hrabětem z Hardeku, o zapisování listův a majestátů na duchovní statky v desky
|
|---|
| [14] |
zemské Moravské a o náboženských věcech na Moravě. — V Linci 1538, 16. srpna.
|
|---|
| [15] |
(Janovi z Pernšteina.) Urozený, věrný náš milý! Vznešeny jsú na nás jménem
|
|---|
| [16] |
tvým některé potřeby tvé, a předkem žádost o ten list na minci hrabstvie Kladského,
|
|---|
| [17] |
ať bychom jej z komory naší vydati rozkázati ráčili: což bychom rádi učinili, ale
|
|---|
| [18] |
poněvadž hrabě Julius z Hardeku na ten list jse táhne, spravedlnost k němu míti
|
|---|
| [19] |
chce a nás také o něj, aby jemu vydán byl, starati nepřestává, i nechtíc jednomu
|
|---|
| [20] |
ani druhému v tom ubliżiti, psáti a poroučeti jsme ráčili najvyššímu hofmistru
|
|---|
| [21] |
a radám našim do soudu komorního v královstvie Českém, aby hned v to nahlódli,
|
|---|
| [22] |
a tu věc spravedlivě rozvážíc, nám znáti dali, tobě-li podle smlúvy aneb hraběti
|
|---|
| [23] |
Juliusovi, jestli ukáže jakü spravedlnost, ten list k vydání náležeti bude, tak se
|
|---|
| [24] |
zachováme a tudy toho sproštěni potom býti ráčieme. — Což se pak těch Lstuov
|
|---|
| [25] |
a majestátuov na duchovní statky, pokudž by ve dsky v markrabstvie Moravském
|
|---|
| [26] |
vloženy byti měly, dotýče, o tom zřízeným radám komory naší v královstvie Českém
|
|---|
| [27] |
psáti poroučeti i přiepis tvuoj, na jaký spuosob toho žádáš, posielati račieme, aby
|
|---|
| [28] |
tobě listy ty, jakž jest s tebú smlúva učiněna, napsali a nám bez meškání ke dvoru
|
|---|
| [29] |
zase poslali, abychom je podpíšíc, tobě vydali. Protož v tom malého strpění jmíti
|
|---|
| [30] |
sobě stěžovati nebudeš, neb pro nic jiného toho nečiníme, jediné chtíc pořádek
|
|---|
| [31] |
v tom zachovati, kterýž jsme zříditi a u vypravování listuov v kancelářích našich
|
|---|
| [32] |
ustanoviti ráčili. — O Jana Dubčanského a jeho tovaryše, kteréž jsme v Praze
|
|---|
| [33] |
u vězení měli, hajímanu našemu v markrabstvie Moravském jistd vuoli naši, pokud
|
|---|
| [34] |
na přímluvu stavuov markrabstvie Moravského a tvü k nim jse zachovati, aby jse
|
|---|
| [35] |
z markrabstvie i z zemí našich vystěhovali, oznamovati ráčieme, což tebe od téhož
|
|---|
| [36] |
hajtmana tajno učiněno nebude. Neb znáti muožeš, jestli k jedné neb druhé víře
|
|---|
| [37] |
pod obojí jse přiznati a při tom věřití nechtí, že nám takových bludných lidí jakožto
|
|---|
| [38] |
křesťanskému králi v zemí našich [sic] trpěti by náležité nebylo. — "A což jse dotýče
|
|---|
