Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
z roku 15837. 61
153.
Král Ferdinand Janovi z Pernšteina oznamuje, že mu povinná berně sražena bude. — Ve
Vídni 1537, 9. října.
(Janovi z Pernšteina.) Urozený věrný náš milý! Teď k nejvyšším berníkuom
král. Českého v. n. milým podle žádosti tvé psaní posielati a jim poroučeti ráčieme,
atby berni, kteráž na tebe nyní druhý díl, totiž dva tisíce dvě stě dvaceti sedm kop
dvaceti puol sedma groše vše česk., tak jakž jsi nám poznamenáno poslal, dáti přijde,
vyrazili; a protož jim toho listu poslati a dodati neobmeškávej, jináč nečiníc. Což
jse pak ostatek summy nám tobě, tak jakž jsi napsal, pozuostalé doplacení dotýče,
žádati tebe ráčieme, že tomu shovení až do některého dalšího času, vědúc že nyní
znamenitým a ustavičným z strany válek vydáváním obtieženi býti ráčieme, jmíti
budeš; a my tebe také což najspíše bude moci býti, aťby se od nás ta záplata stala,
v milostivé paměti naší jmíti ráčieme. Kdež pak o tobě nepochybujem, že nám to
k vuoli učiníš a to se stěžovati nebudeš. Datum uts. [v Vídni v úterý po sv. Fran-
tišku léta oc XXXVIT].
Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 205.
154.
Král Ferdinand Janovi z Pernšteina: aby sirotka po někdy Jiříkovi Žibřidovském nenutil
k sňatku proti jejf vüli se synem Jana Dubéanského. — Ve Vídni 1537, 26. října.
(Janovi z Pernsteina.) Urozený věrný náš milý! Vznesli jsü na nás skrze
psaní svá Johanka z Ketře, máti pozuostalého sirotka po někdy Jiříkovi Žibřidovským,
i také přátelé přirození a krevní téhož sirotka, kterak by ty toho sirotka bez vě-
domí mateře její a přátel i bez vuole téhož sirotka k stavu manželskému za syna
Jana Dubčanského zamluviti jměl, proše nás tíž přátelé dotčeného sirotka se vší
ponížeností, abychom toho proti vuoli jich přátel a sirotka i také proti smlouvě
někdy knížetem Kazimírem učiněné dopouštěti neráčili, jakož pak tomu šířeji z vej-
pisu psaní jich, kteréžť posieláme, vyrozumíš. I pokudž by tak bylo, jakž jsme zpra-
veni, a zvláště poněvadž jest to svrchu psané kníže Kazimír, na ten čas dědičný
pán téhož sirotka, v smlouvě učiněné doložil, že ten sirotek nemá bez vuole nej-
bližších přátel svých žádnému k stavu manželskému zamlúván býti, a protožť po-
roučieme, aby častopsaného sirotka z toho (ač jestliže jsi ji, jakž jsme zpraveni,
Jana Dubčanského synu za manželku zamluvil) propustil, a žádnému ji proti vuoli
její mateře a krvních přátel napotom nezamlúval, než s vuolí jejich takové man-
Zelství, kdyz by k tomu přišlo, konal, jináč nečiníc. Dán v Vídni v pátek po sv.
Uršule leta oc XXXVII.
Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 214.
