Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
560 B. XVI. Tři vášnivé projevy z války za krále Jiřího
dokonati pro své zvláštní požitky a rozpustčnú rozkoš, v nížto se kochá. A tak
opovrhl svůj pastýřský ouřad a právo spravedlnosti, povýšil jest šíje své proti
Kristu pánu svému, rouhaje se obecné milosti božské a potupuje jeho v při-
kázáních jeho.
Ale my ve jméno Páně těch hrůz se neobávajíce ani lekajíce, na úmyslu
dobrém nehynem ani zoufáme nad nebeským milosrdenstvím, ale čímž menší jest
moc naše, tím větší z nebes pomoci čekáme. Neb ačkoli nezpytatedlní sou soudové
velikého Boha a nepostižitedlné cesty jeho, aniž můž všetečnost lidská dosáhnouti
jeho tajemství, však toliko to z jeho zákona nejjistšího jest, že pravda naše,
kteráž Kristus jest, nemůž klamati. Jsouť jeho feči a v čtení svatém jistí slibové,
kterejmižto zaslíbil jest Pán, že bude s svým stádem až do skonání světa.
Protož celým a upřímným srdcem doufejme jeho přítomnosti, že právě jdoucím
a o jeho pravdu se zasazujícím přítomen bude, nebo země pominú, ale slibové jeho
a slova jeho nikdy nezhynou, aniž z zákona jeho pomine jedno slovce. Tápala jest
často Kristova pravda, ale nepohřížila se; obrazila se, ale nikdy zlomena nebyvala; .
dobývána bývala, ale nikdy dobyta nebyla aniž bude. Dopouštíť pán Bůh pokoušeti
volených *) svých, ale přemoci nedopouští. Pak ačkoli za času našeho bouře proti
pravdě nalézáme a příliš nebezpečné běhy, však doufání neubejvá v nás, že s pomocí
jeho, jenž z svých pokladův vypouští větry a jim přikazuje, i moři na břeh, spasení
budem moci přijíti. i
Nemüzem o budoücíeh vécech slíbiti, kterézto božská velebnost tejným za-
krytím zatajila jest. Toto nám slušné doufání dává se, że slibiti i praviti müzem,
že Bůh neopouští doufajících v něho. Jsou v svatém písmě příkladové téměř nesčíslní,
naději nám vybornü zaslibující. Pomijime divué činy a skutky Mojžíše, kteréž jest
vedl o figuře a u figuře, a kterýž po něm byl, Jozue, předejděm Gedeona, Jefte
a Samsona, o nichž zmínku činí knihy Judicum, že často malú mocí nezčíslné
množství nepřátel porazili sou, když o jeho při bojovali a k jeho božské milosti
a pomoci utíkali; mládence Davida ruka božská proti ukrutnému a silnému Goliášovi
nikoli neopustila; králi Ezechiášovi trpícímu zlé věci nezbyl jest [než] anděl Páně,
kterýžto Senacheriba, krále přemocného vojska, zbil jest; zavřené Židy v malém
městě Betulii proti pyšnému Olofernovi skrze ruce chudičké vdovy obránil jest Pán;
Ma[cha]bejští často veliká vojska Antiochova shladili sou, ačkoli jich bylo maličko
a nebranných, přítomni sú byli doufající v Pána božské pomoci.
Není ukrácena ruka Páně. Ačkoli naši hříchové rozmnožili sou se, [pro] -
kteréžto oči jeho od nás odvrátily se, pro hříchy naše přišly na nás zlé věci, stydcí
tinové naši nás mrzké učinili, nepravosti naše podrobily nás, obtížena jest ruka Páně
nad lidem hříšným a dána jest pejcha česká k bičování: obyčejem svým nakládá
HMS. Lobk. „vyvolených “
