EN | ES |

Facsimile Lines

1094


< Page >

[1]
560 B. XVI. Tři vášnivé projevy z války za krále Jiřího

[2]
dokonati pro své zvláštní požitky a rozpustčnú rozkoš, v nížto se kochá. A tak
[3]
opovrhl svůj pastýřský ouřad a právo spravedlnosti, povýšil jest šíje své proti
[4]
Kristu pánu svému, rouhaje se obecné milosti božské a potupuje jeho v při-
[5]
kázáních jeho.

[6]
Ale my ve jméno Páně těch hrůz se neobávajíce ani lekajíce, na úmyslu
[7]
dobrém nehynem ani zoufáme nad nebeským milosrdenstvím, ale čímž menší jest
[8]
moc naše, tím větší z nebes pomoci čekáme. Neb ačkoli nezpytatedlní sou soudové
[9]
velikého Boha a nepostižitedlné cesty jeho, aniž můž všetečnost lidská dosáhnouti
[10]
jeho tajemství, však toliko to z jeho zákona nejjistšího jest, že pravda naše,
[11]
kteráž Kristus jest, nemůž klamati. Jsouť jeho feči a v čtení svatém jistí slibové,
[12]
kterejmižto zaslíbil jest Pán, že bude s svým stádem do skonání světa.

[13]
Protož celým a upřímným srdcem doufejme jeho přítomnosti, že právě jdoucím
[14]
a o jeho pravdu se zasazujícím přítomen bude, nebo země pominú, ale slibové jeho
[15]
a slova jeho nikdy nezhynou, aniž z zákona jeho pomine jedno slovce. Tápala jest
[16]
často Kristova pravda, ale nepohřížila se; obrazila se, ale nikdy zlomena nebyvala; .
[17]
dobývána bývala, ale nikdy dobyta nebyla aniž bude. Dopouštíť pán Bůh pokoušeti
[18]
volených *) svých, ale přemoci nedopouští. Pak ačkoli za času našeho bouře proti
[19]
pravdě nalézáme a příliš nebezpečné běhy, však doufání neubejvá v nás, že s pomocí
[20]
jeho, jenž z svých pokladův vypouští větry a jim přikazuje, i moři na břeh, spasení
[21]
budem moci přijíti. i

[22]
Nemüzem o budoücíeh vécech slíbiti, kterézto božská velebnost tejným za-
[23]
krytím zatajila jest. Toto nám slušné doufání dává se, że slibiti i praviti müzem,
[24]
že Bůh neopouští doufajících v něho. Jsou v svatém písmě příkladové téměř nesčíslní,
[25]
naději nám vybornü zaslibující. Pomijime divué činy a skutky Mojžíše, kteréž jest
[26]
vedl o figuře a u figuře, a kterýž po něm byl, Jozue, předejděm Gedeona, Jefte
[27]
a Samsona, o nichž zmínku činí knihy Judicum, že často malú mocí nezčíslné
[28]
množství nepřátel porazili sou, když o jeho při bojovali a k jeho božské milosti
[29]
a pomoci utíkali; mládence Davida ruka božská proti ukrutnému a silnému Goliášovi
[30]
nikoli neopustila; králi Ezechiášovi trpícímu zlé věci nezbyl jest [než] anděl Páně,
[31]
kterýžto Senacheriba, krále přemocného vojska, zbil jest; zavřené Židy v malém
[32]
městě Betulii proti pyšnému Olofernovi skrze ruce chudičké vdovy obránil jest Pán;
[33]
Ma[cha]bejští často veliká vojska Antiochova shladili sou, ačkoli jich bylo maličko
[34]
a nebranných, přítomni byli doufající v Pána božské pomoci.

[35]
Není ukrácena ruka Páně. Ačkoli naši hříchové rozmnožili sou se, [pro] -
[36]
kteréžto oči jeho od nás odvrátily se, pro hříchy naše přišly na nás zlé věci, stydcí
[37]
tinové naši nás mrzké učinili, nepravosti naše podrobily nás, obtížena jest ruka Páně
[38]
nad lidem hříšným a dána jest pejcha česká k bičování: obyčejem svým nakládá
[39]
HMS. Lobk. vyvolených


Text viewFacsimile