Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
PROBLÉM VŠEOBECNIN V ČESKÉ FILOSOFII XIV. STOLETÍ
Podává PhDr. Josef Kratochvil.
STŘEDOVĚKÝ problém všeobecnin je ve své podstatě moderní
problém objektivity našeho poznání rozumového. Kdežto jednotlivé
věci, jež smysly poznáváme, jsou jedinečné a přemnohé, pojmy naše
rozumové jsou abstraktní, všeobecné, nezávislé na individuálním
určení. Otázka zní, jak a pokud zpravují pojmy o skutečném světě,
jaký je poměr konkretního jedince a ideje, jakou mají hodnotu ony
abstraktní představy, co vlastně jsou vSeobecniny. V otázce té splétá
se logika s nočtikou i metafysikou. Jsou tři základní názory v této
věci:
a) Názor, t. zv. platonský, hlásající, že všeobecniny mají samo-
statnou existenci odděleně od jednotlivých předmětů, že existují
před jednotlivými věcmi, a to buď časově nebo příčinně. Názor
tento nazýváme extremní realism a zhušťujeme jej ve větě: univer-
salia ante rem.
b) Názor t. zv. aristotelický hlásá sice též reelní existenci vše-
obecnin, ale nikoliv samostatnou, nýbrž ve věcech jednotlivých.
Všeobecniny co do věci či obsahu jsou mimo lidský rozum objek-
tivně a reálně v jednotlivých bytostech, ale co do všeobecnosti své
jsou toliko v rozumu, jsou jeho pomysly, výtvory, t. j. duch lidský
rozumem vystihne, co je skutečně ve všech jedincích téhož druhu
společného a vytvoří si poznatek podle svých schopností. Obecnému
pojmu na př. člověk, strom, odpovídá nejen jsoucno v představě,
nýbrž i ve skutečnosti. Názor ten nazýváme umírněný realism a
zhušťujeme jej slovy: universalia in re.
c) Názor nominalistický hlásá, že reálně existují jenom jednotli-
viny, kdežto všeobecniny nemají vůbec žádné objektivní existence,
jsouce jen výtvory čiře myšlenkovými, pouhé subjektivní souhrny
jednotlivých věcí. Zdůrazníme-li subjektivitu pojmu, máme konceptu-
alism, zdůrazníme-li totožnost jména či terminu, máme nominalism
či terminism. Heslo: universalia post rem,
Problém všeobecnin není otázka pouze středověká, nýbrž zají-
mal již velmi hluboce filosofy řecké. Porfyriova Isagoge čili úvod
k Aristotelovým Kategoriím pojednává o nejvyšších pojmech a na
jednom místě dotýká se zřejmě otázky, zda rody a druhy (tedy
pojmy všeobecné) mají substanciální jsoucnost, nebo jsou-li to pouhé
výplody naší mysli, jsou-li to v případě prvém tělesa nebo bytí ne-
tělesná, jsou-li odděleny od smyslů vnímavých předmětů nebo, zdali
existují v nich. Porfyrius rozřešení otázky odmítl, jakožto prý příliš
153
