| [1] |
PROBLÉM VŠEOBECNIN V ČESKÉ FILOSOFII XIV. STOLETÍ
|
|---|
| [2] |
Podává PhDr. Josef Kratochvil.
|
|---|
| [3] |
STŘEDOVĚKÝ problém všeobecnin je ve své podstatě moderní
|
|---|
| [4] |
problém objektivity našeho poznání rozumového. Kdežto jednotlivé
|
|---|
| [5] |
věci, jež smysly poznáváme, jsou jedinečné a přemnohé, pojmy naše
|
|---|
| [6] |
rozumové jsou abstraktní, všeobecné, nezávislé na individuálním
|
|---|
| [7] |
určení. Otázka zní, jak a pokud zpravují pojmy o skutečném světě,
|
|---|
| [8] |
jaký je poměr konkretního jedince a ideje, jakou mají hodnotu ony
|
|---|
| [9] |
abstraktní představy, co vlastně jsou vSeobecniny. V otázce té splétá
|
|---|
| [10] |
se logika s nočtikou i metafysikou. Jsou tři základní názory v této
|
|---|
| [11] |
|
|---|
| [12] |
a) Názor, t. zv. platonský, hlásající, že všeobecniny mají samo-
|
|---|
| [13] |
statnou existenci odděleně od jednotlivých předmětů, že existují
|
|---|
| [14] |
před jednotlivými věcmi, a to buď časově nebo příčinně. Názor
|
|---|
| [15] |
tento nazýváme extremní realism a zhušťujeme jej ve větě: univer-
|
|---|
| [16] |
|
|---|
| [17] |
b) Názor t. zv. aristotelický hlásá sice též reelní existenci vše-
|
|---|
| [18] |
obecnin, ale nikoliv samostatnou, nýbrž ve věcech jednotlivých.
|
|---|
| [19] |
Všeobecniny co do věci či obsahu jsou mimo lidský rozum objek-
|
|---|
| [20] |
tivně a reálně v jednotlivých bytostech, ale co do všeobecnosti své
|
|---|
| [21] |
jsou toliko v rozumu, jsou jeho pomysly, výtvory, t. j. duch lidský
|
|---|
| [22] |
rozumem vystihne, co je skutečně ve všech jedincích téhož druhu
|
|---|
| [23] |
společného a vytvoří si poznatek podle svých schopností. Obecnému
|
|---|
| [24] |
pojmu na př. člověk, strom, odpovídá nejen jsoucno v představě,
|
|---|
| [25] |
nýbrž i ve skutečnosti. Názor ten nazýváme umírněný realism a
|
|---|
| [26] |
zhušťujeme jej slovy: universalia in re.
|
|---|
| [27] |
c) Názor nominalistický hlásá, že reálně existují jenom jednotli-
|
|---|
| [28] |
viny, kdežto všeobecniny nemají vůbec žádné objektivní existence,
|
|---|
| [29] |
jsouce jen výtvory čiře myšlenkovými, pouhé subjektivní souhrny
|
|---|
| [30] |
jednotlivých věcí. Zdůrazníme-li subjektivitu pojmu, máme konceptu-
|
|---|
| [31] |
alism, zdůrazníme-li totožnost jména či terminu, máme nominalism
|
|---|
| [32] |
či terminism. Heslo: universalia post rem,
|
|---|
| [33] |
Problém všeobecnin není otázka pouze středověká, nýbrž zají-
|
|---|
| [34] |
mal již velmi hluboce filosofy řecké. Porfyriova Isagoge čili úvod
|
|---|
| [35] |
k Aristotelovým Kategoriím pojednává o nejvyšších pojmech a na
|
|---|
| [36] |
jednom místě dotýká se zřejmě otázky, zda rody a druhy (tedy
|
|---|
| [37] |
pojmy všeobecné) mají substanciální jsoucnost, nebo jsou-li to pouhé
|
|---|
| [38] |
výplody naší mysli, jsou-li to v případě prvém tělesa nebo bytí ne-
|
|---|
| [39] |
tělesná, jsou-li odděleny od smyslů vnímavých předmětů nebo, zdali
|
|---|
| [40] |
existují v nich. Porfyrius rozřešení otázky odmítl, jakožto prý příliš
|
|---|
| [41] |
153
|
|---|
