| [1] |
|
|---|
| [2] |
Verse N. R. mají míru osmi slabik a rymují
|
|---|
| [3] |
se dva a dva, jak za sebou jdou; výjimkou vetkal
|
|---|
| [4] |
básník také několik veršů 7slabi&nych. Ku kvantitě
|
|---|
| [5] |
slabik se nehledí a ani stran přízvuku nelze nám pozo-
|
|---|
| [6] |
rovati bezpečného pravidla. Rymy jsou dvojslabičné
|
|---|
| [7] |
někde také jednoslabičné, a to nejčastěji, když se rymuje
|
|---|
| [8] |
pár veršů sedmislabičných, o čemž doleji promluvenc
|
|---|
| [9] |
jest. Konec věty připadá větším dílem na konec verše.
|
|---|
| [10] |
Byla to míra oblíbená ve starém básnictví českém
|
|---|
| [11] |
a ujala se tu zajisté za příkladem podobných veršů
|
|---|
| [12] |
německých (kurze Reimpaare), ovšem s pominutím pří-
|
|---|
| [13] |
sných pravidel o přízvuku, kterých klassikové němečtí
|
|---|
| [14] |
dbali; však i v německém básnictví jeví se úpadek toho
|
|---|
| [15] |
směru, že se později slabiky do verše jen počítají
|
|---|
| [16] |
a k přízvuku se nehledí, ano že naposled ani na počtu
|
|---|
| [17] |
slabik nezáleží a jenom rýmem dva a dva řádky za
|
|---|
| [18] |
|
|---|
| [19] |
Při počítání slabik pak drželi se veršovníci staro-
|
|---|
| [20] |
čeští některých svobod, které jednak z povahy jazyka
|
|---|
| [21] |
českého vyplývají, jednak spíše napodobením způsobu
|
|---|
| [22] |
cizího jsou. Nová Rada nevyjímá se v tom ohiede
|
|---|
| [23] |
z pravidla obecného; svobody odjinud známé nalézají
|
|---|
| [24] |
se také zde, zejména ve verších, které ve formě psané
|
|---|
| [25] |
mají slabik více než míra žádala.
|
|---|
| [26] |
a) Slova jako srdce, mohl, která novočesky vy-
|
|---|
| [27] |
slovujeme dvojslabičně, berou se dle potřeby tak, že
|
|---|
| [28] |
l, r tu souhláskami zůstávají a slabik netvoří, tu naopak
|
|---|
