994

Verš a rým.

Verse N. R. mají míru osmi slabik a rymují se dva a dva, jak za sebou jdou; výjimkou vetkal básník také několik veršů 7slabi&nych. Ku kvantitě slabik se nehledí a ani stran přízvuku nelze nám pozo- rovati bezpečného pravidla. Rymy jsou dvojslabičné někde také jednoslabičné, a to nejčastěji, když se rymuje pár veršů sedmislabičných, o čemž doleji promluvenc jest. Konec věty připadá větším dílem na konec verše. Byla to míra oblíbená ve starém básnictví českém a ujala se tu zajisté za příkladem podobných veršů německých (kurze Reimpaare), ovšem s pominutím pří- sných pravidel o přízvuku, kterých klassikové němečtí dbali; však i v německém básnictví jeví se úpadek toho směru, že se později slabiky do verše jen počítají a k přízvuku se nehledí, ano že naposled ani na počtu slabik nezáleží a jenom rýmem dva a dva řádky za sebou se spojují.

Při počítání slabik pak drželi se veršovníci staro- čeští některých svobod, které jednak z povahy jazyka českého vyplývají, jednak spíše napodobením způsobu cizího jsou. Nová Rada nevyjímá se v tom ohiede z pravidla obecného; svobody odjinud známé nalézají se také zde, zejména ve verších, které ve formě psané mají slabik více než míra žádala.

a) Slova jako srdce, mohl, která novočesky vy- slovujeme dvojslabičně, berou se dle potřeby tak, že l, r tu souhláskami zůstávají a slabik netvoří, tu naopak