| [1] |
|
|---|
| [2] |
numero aliguid fortasse praeter consuetudinem nostram decernetis, guod et
|
|---|
| [3] |
Germaniae utile et reipublicae christianae salutare sit. Aut enim ego fallor,
|
|---|
| [4] |
aut res vestrae eo devenerunt, ut non solum consulto sed etiam facto, ut ille
|
|---|
| [5] |
loquitur, vobis opus sit. Nam et barbarae gentes, religioni nostrae inimicis-
|
|---|
| [6] |
simae, Germaniae ostia pulsant, quae quidem ita in praesentia quiescunt, ut
|
|---|
| [7] |
cum primum se occasio obtulerit, arma sumpturae videantur, et Galli, ut fama
|
|---|
| [8] |
est, non obscure, quid in animo habeant, ostendunt. Quibus malis non solum
|
|---|
| [9] |
gloriosum sed pene necessarium est vobis obviam ire, nisi forte et aliarum
|
|---|
| [10] |
nationum casibus et domesticis calamitatibus edocti resipiscere et honori salu-
|
|---|
| [11] |
tique nostrae consulere non vultis. Ego certe me Germanum esse et profiteor
|
|---|
| [12] |
et glorior, atque ideo, si alterum eligere oporteret, mallem imperii decus ad
|
|---|
| [13] |
Italos, a quibus ad Germanos manavit, reverti quam fastum insolentiamque
|
|---|
| [14] |
Gallorum tolerare. Nam de Graecis nullam facio mentionem, qui ignavia sua
|
|---|
| [15] |
sive perfidia (semper enim ad res novas et haereses proni erant) eo redacti
|
|---|
| [16] |
sunt, ut hoc tempore non modo imperium sed ne libertatem quidem sperare
|
|---|
| [17] |
audeant. Quorum miserabilis ruina admonet nos profecto, ut a voluptatibus,
|
|---|
| [18] |
quae nos molles effoeminatosque reddunt, temperemus et ab intestinis seditio-
|
|---|
| [19] |
nibus caveamus. Vale, dulcissime mi Bernharde, et aliquid de Hispaniae, Gal-
|
|---|
| [20] |
liae Britanniaeque rebus ad me scribe; scio enim motus earum gentium caete-
|
|---|
| [21] |
raque memorabilia cotidie Constantiam deferri. Itaque nolo te eiusmodi mercibus
|
|---|
| [22] |
inonustum ad patriam redire, quando rerum talium cognitio animum saepe-
|
|---|
| [23] |
numero et pascit et delectat. Iterum vale. Ex Hassensteyn 28. Septembris
|
|---|
| [24] |
List tento patrně napsán a odeslán byl dříve, než Bohuslava došel předešlý. Na něm
|
|---|
| [25] |
především zakládají historikové němečtí lichou domněnku svou, že Bohuslav byl Němec.
|
|---|
| [26] |
Vyvraceti domněnku tu bylo by zbytečno a nemístno; proto zde jen krátce připomínáme,
|
|---|
| [27] |
což ostatně též ze stilisace případného místa vysvítá, že Bohuslav náš nikoli Němcem,
|
|---|
| [28] |
nýbrž jen přítelem Němců slovy: Ego certe me Germanum esse et profiteor et glorior se
|
|---|
| [29] |
mínil osvědčiti. Tato přízeň směřovala k udržení hodnosti císařské při říši římsko-německé,
|
|---|
| [30] |
v niž zahrnoval Bohuslav ovšem také Čechy. Srovnej list 140 a poznámku k němu.
|
|---|
| [31] |
146.
|
|---|
| [32] |
Bohuslav Bernhardu Adelmannovi.
|
|---|
| [33] |
Z Hasiśteina (I507) — 20. fijna. Potvrzuje přijetí dvou listà Bernhardovych, v nichž
|
|---|
| [34] |
na úpadek říše německé naříkáno. Líčí povážlivý stav věcí v Čechách a lhostejnost vlády
|
|---|
| [35] |
k němu, a vyslovuje zármutek svůj z toho. (Luc. 128%, Vinaficky 89.)
|
|---|
| [36] |
Bernhardo Adelmanno s. p. d. Dederam ad te paucis ante diebus literas
|
|---|
| [37] |
et amice apud te guestus sum, guod tanto tempore nihil ad me scriberes,
|
|---|
| [38] |
cum praeter omnem spem expectationemque meam binae simul literae mihi
|
|---|
| [39] |
abs te redditae sunt, plenae officii, benevolentiae suavitatisque; quibus ego
|
|---|
| [40] |
maiorem in modum sum delectatus, non solum quoniam intellexi ex eis, quod
|
|---|
| [41] |
ego maxime omnium optabam, te incolumem ex Constantia in patriam red-
|
|---|
| [42] |
iisse, sed etiam quia pleraque his inseruisti, quae cognovisse si minime iucun-
|
|---|
| [43] |
dum, at non omnino inutile fuit. Et tu quidem, Bernharde, quae tua pietas
|
|---|
| [44] |
est, merito patriae calamitatibus angeris, nempe quae optimo cuique charis-
|
|---|
