| [1] |
|
|---|
| [2] |
mira praeterea ars ad animos hominum conciliandos, dignusgue omnino esset,
|
|---|
| [3] |
cui opes honoresgue, guos tanto studio expetit, contingerent, nisi blandienti
|
|---|
| [4] |
fortunae plus iusto interdum fideret, et dotibus naturae magna ex parte, ut
|
|---|
| [5] |
fama est, abuteretur. Sed innumera quoque alia quotidie in hac provincia
|
|---|
| [6] |
committuntur, quae censore indigerent, et ad ea, quae rex haereticus totis
|
|---|
| [7] |
viribus prohibebat, rex christianus nescio quomodo dormitat, vereorque, ne
|
|---|
| [8] |
haec affectata benignitas, qua nobis adeo placemus, in magnam et reipublicae
|
|---|
| [9] |
et religionis perniciem aliquando erumpat. Sed haec sinamus valere, quoniam
|
|---|
| [10] |
unusquisque domino suo stat aut cadit, et non carct periculo eos, qui foenum
|
|---|
| [11] |
in cornu habent, offendere. Vale. Ex Hassensteyn 8 Februarii.
|
|---|
| [12] |
Počátek listu dotýká se zajisté ještě žádosti služebníka Bohuslavova Františka Schneit-
|
|---|
| [13] |
tela tak jako oba listy předešlé, jež také u Mitisa list náš přímo předcházejí. Vyhověla
|
|---|
| [14] |
tudíž konsistoř žádosti pána i služebníka. Odtud vyplývá naše vročení jakož i z výroku
|
|---|
| [15] |
pisatelova, že král s Bratřími mírně nakládá, což o rok později, když vydán byl krutý
|
|---|
| [16] |
dekret proti nim, nemohlo býti vyřčeno, Jaké to byly »ludi quidam et spectacula« v Praze
|
|---|
| [17] |
strojené, a kdo byl strůjcem, jejž Bohuslav chválí i kárá, zda nejvyšší kancléř Albrecht
|
|---|
| [18] |
z Kolovrat (srovn. Palackého V, 2, 120 a n.) či kancléř Starého Města Pašek z Vratu, ne-
|
|---|
| [19] |
|
|---|
| [20] |
136.
|
|---|
| [21] |
Bohuslav Augustinu Olomouckému.
|
|---|
| [22] |
Z Hasišteina (1507) — 26. února. Vyjadřuje potěšení z toho, Ze mu konečně od krále
|
|---|
| [23] |
učiněno zadost, ale zároveň nelibost nad počínáním odbojníků (Kadaňských), kteří, ač posud
|
|---|
| [24] |
ničeho nepořídili, přec osvědčili bez příčiny pánům z Lobkovic mysl nepřátelskou. Prosí,
|
|---|
| [25] |
aby, kdyby něco podobného na krále bylo znova vzneseno, nebyli Lobkovičtí souzeni, než
|
|---|
| [26] |
by byli vyslyšení. Žádané básně prý mu pošle, jen ať se stará, by mu Plutarch zaslán byl
|
|---|
| [27] |
|
|---|
| [28] |
Augustino Olomucensi s. p. d. Literae tuae, Augustine optime, iucundae
|
|---|
| [29] |
mihi simul et molestae fuerunt. Gaudeo enim a Regia Maiestate tua potis-
|
|---|
| [30] |
simum, ut ego sentio, opera mihi satisfactum esse; aegre autem fero eos, de
|
|---|
| [31] |
quibus bene meriti sumus, nescio quid adversum nos conari, qui quanquam
|
|---|
| [32] |
nihil eorum, quae optabant, assecuti sunt, prodiderunt tamen cogitationes
|
|---|
| [33] |
suas et, quo animo erga nos sint, ostenderunt. Quod ego propterea gravius
|
|---|
| [34] |
patior, quoniam vicinus sum et, quae agantur, quotidie prospicio, nihilque ad-
|
|---|
| [35] |
verto aut factum esse aut fieri, ut quippiam huiusmodi moliri iure possint,
|
|---|
| [36] |
non blanditurus profecto fratri, si quid praeter ius fasque tentaret. Scis enim
|
|---|
| [37] |
me ut minime ad normam absolutum ita non omnino malum neque a iustitia
|
|---|
| [38] |
et aequitate prorsus alienum esse. Caeterum accidit illis, quod vulgo solet.
|
|---|
| [39] |
Imperita enim multitudo utpote novitatum avida facile huc et illuc impellitur,
|
|---|
| [40] |
neque unquam praesenti rerum statu contenta est, et, ut ille ait, dominisque
|
|---|
| [41] |
gravantur, quos odere magis. Spero tamen fore, ut haec omnia in magistros
|
|---|
| [42] |
suos recidant. Neque dubitabimus opera tua, quam nobis adeo liberaliter pol-
|
|---|
| [43] |
liceris, ubi res exiget, fidentissime uti, enitemurque, ut amicorum ope atque
|
|---|
| [44] |
consilio et nobis consulamus et cornua rebellium confrinramus. Interim tuum
|
|---|
| [45] |
erit, si quid tale ad Regiam Maiestatem delatum fuerit, curare, ne, quod
|
|---|
