EN | ES |

Facsimile Lines

946


< Page >

[1]
VI

[2]
Avšak užívaje jich kriticky nemine se zajisté s jistým prospěchem, pončvadž
[3]
jest známa pravda, že nejen ten, kdo mnoho mluví, ale i ten, kdo mnoho
[4]
píše, často pravé smýšlení své vyjevuje bezděky.

[5]
Ačkoli ode dávna k listům humanistickým bedlivě bylo přihlíženo, sbírky
[6]
jejich pořádány, kommentovány, vydávány, přec vlastní činnost kritická v tomto
[7]
oboru přináleží teprv pokročilejší době nové. Prvotný účel vydání takových
[8]
býval zcela zvláštní. Starším vydavatelům byla taková sbírka listů jakous
[9]
anthologií stilistickou, jakýms praktickým návodem k hotovení listů pro školu
[10]
i širší obecenstvo, konečně jakous snůškou průpovědí mravovědných (sentencí)
[11]
a anekdot staroklassických i moderních. Této praktické potřebě, když na -
[12]
kladě studií humanistických obrozovalo se novověké školství, hověti musily
[13]
vedle epistolografie antické listáře čelnějších humanistů doby právě minulé;
[14]
v nich pak opět ceněna nejvýše správná fraseologie latinská a poněkud také
[15]
elegantní a zvučné sentence, ale jen velmi málo vlastní duch korrespondenta,
[16]
který z listů vanul. Aby ducha toho, pokud možná, čtoucímu obecenstvu za-
[17]
střeli, neštítili se vydavatelé starší, majíce na zřeteli zvláštní svůj účel, ani klestění
[18]
a měnění textu, vynechávání částí, podle jejich aneb soudobého čtenářstva
[19]
zdání pohoršlivých, a naznačování vlastních jmen, na nichž jim nezáleželo,
[20]
pouhým znaménkem N (= nomen), zrovna tak, jak byli činívali středověcí
[21]
jejich předchůdcové, sdělávajíce formuláře listin k potřebě kancelářské. Zvláštní
[22]
tato jejich tendence nejlépe vysvítá z marginálních poznámek, jež nejčastěji
[23]
buď formální stránku listů anebo mravní nějakou sentenci vytýkají. O náležité
[24]
vročení listů dbáno v těchto starých vydáních nejméně, a leda jen tenkrát,
[25]
byl-li list sám vročen úplně, což bývalo málokdy, ponecháno správné jeho
[26]
zakončení, neporušil-li nepozorný tiskař ještě i toto. Celkem taková jest
[27]
na . sbírka listů nejčelnějšího humanisty českého Bohuslava z Lobkovic,
[28]
kterou v letech 1562 1570 v Praze vydal Tomáš Mitis, a která z největší
[29]
části jest podkladem tohoto vydání našeho, jak níze zevrubnéji vytkneme.
[30]
Teprv doba novější uvykala znenáhla pohlížeti na staré listáře ty okem kritičtěj-
[31]
ším, i přičiňují se nyní historikové, aby listáře ty jakožto vzácné prameny
[32]
dějin literárních a kulturních nově uspořádali; chronologicky pokud možná
[33]
sťadili a potřebnými poznámkami opatiili, at již nová vydání jejich spočívati
[34]
mohou přímo na materialu listovém (na originalech nebo přepisech), nebo po-
[35]
řízena býti musí na základě tisků starších.

[36]
Pořádání listového materialu takového a opatřování potřebnými poznám-
[37]
kami již z příčin svrchu podotčených jest velmi nesnadné a trudné, ale bývá
[38]
ještě trudnější překážkami, které počínání tomu jakoby naschval navalili huma-
[39]
nističtí pisatelé sami. Oni totiž vědouce dobře, že tajemství listového nebude
[40]
šetřeno, nejen: úmyslně vypouštěli vše to, co by cizího čtenáře mohlo po-
[41]
horšiti, ale podávali i ty zprávy, jimž rozuměti měl jen zasvěcený adressat,
[42]
v obalu často takřka aenigmatickém, anebo dokonce důvěrné takové zprávy
[43]
napisovali na zvláštní cedulky k listům přikládané, a to nejčastěji jazykem
[44]
obecným (lingua vulgari nebo vernacula). Že vloženou cedulku tu adressat,
[45]
který tak jako pisatel lidovou mluvou pohrdal, jakmile ji přečte, ihned zničí,
[46]
věděli tak jistě, jako se stalo skutečně, že ani jedna taková »schedula epistolae
[47]
inclusa« se nám nezachovala. Obsah ztracené ceduličky kromě toho, že býval


Text viewFacsimile