Facsimile Lines

946

Page

[1]	134 1502.
[2]	Nescio tamen, quid Conrado Wimpine cultius, limatius elegantiusque sit, et
[3]	nisi barbara gentium locorumque nomina nonnullam carmini suo duritiem
[4]	afferrent, nulli recentiorum in hoc scribendi genere cederet.
[5]	Úryvek tento listu, jehož přesného data neznáme, ačkoli zajisté napsán byl r. 1501
[6]	nebo 1502, položili jsme před list následující, určitě vročitelný, poněvadž se táhne k též
[7]	události, která tenkrát a ještě dlouho potom mysli učenců Lipských zaujímala. Jest to spor
[8]	mezi dvěma professory university tamní, Pollichem a Wimpinou, z nichž prvý studia
[9]	humanistická chtěl míti podkladem theologických, druhý tomu odporoval a poukazoval
[10]	k ceně vědy theologické absolutní. Vyměněno s obou stran několik polemických spisků,
[11]	a na pohanění soupeře obránce humanismu Pollich úsudku našeho Bohuslava o špatných
[12]	verších Wimpinových prý se dovolával. Úsudek ten uvésti na svou míru hleděl Wimpina
[13]	podáním úryvku listu Bohuslavova k Pollichovi, který zde ze spisku Wimpinova uveřejňu-
[14]	jeme. Úsudek ten týká se básně Wimpinovy »De bellis Alberti Saxonici«, jež má přes
[15]	8000 veršů. O sebevědomí Wimpinově nejlépe svědčí, co sám o sobě napsal ve spisu
[16]	(tenkrát ovšem anonymně, r. 158) od Merzdorfa s jeho jménem vydaném) »Scriptorum
[17]	insignium, qui in academiis Lipsiensi, Wittebergensi, l'rancofordiana floruerunt, centuria«.
[18]	Byl pry »bonarum artium et theologiae professor, poeta et orator non extremus, cathedra-
[19]	lium ecclesiarum. Brandeburgensis et Havelbergensis canonicus« — vyučoval přes 20 let
[20]	v Lipsku »saepeque et multum cum diversis congressus aemulis argutias eorum calumnias-
[21]	que et scriptis et dictis et sub archiepiscopi Magdeburgensis et primatis Germaniae censura
[22]	pro tribunali egregie repressit«. (O sporu tom podal struénou zprávu na základé Lóschero-
[23]	vych Acta reformationis Cornova na str. 222).
[24]	VI.
[25]	Bohuslav Konradu Wimpinovi.
[26]	(1502) — 11. kvčtna. Domlouvá dátklivč, aby pohoršlivého sporu s kollegou Pollichem
[27]	záhy nechal; a nevěří, že by byl mohl tento nepříznivého úsudku jeho se dovolávati, když
[28]	citát listu Bohuslavova svědčí jinak. Více psáti nemá kdy, stroje se pozítří na cestu do
[29]	Uher. (Luc. 912.)
[30]	Conrado Wimpinae s. p. d. Quae ad me scripsisti, optime Wimpina, magna
[31]	cum voluptate legi, neque solum benevolentia tua in me sed etiam literarum
[32]	tuarum elegantia atque gravitate maiorem in modum delectatus sum. lllud
[33]	tamen molestum fuit, quod cum Martino meo Mellerstat parum tibi convenit,
[34]	et simultatem hanc inter clarissima Lipsiensis gymnasii lumina oriri potuisse
[35]	et portenti loco iudico et acerbissime fero. Vellem quidem utrique bene esse,
[36]	prosperisque rebus vestris non secus quam meis gauderem laetarerque, nempe
[37]	quum utrumque prius coeperim diligere quam noscere. Caeterum vereor, ne
[38]	hoc vestrum minime christianum certamen plus vobis infamiae quam laudis
[39]	afferat. Quem enim arbitramini sermonem vulgi de vobis futurum, si Conradus
[40]	Martinusque, qui hactenus virtutis. modestiaeque exemplum fuerunt, nunc
[41]	affectibus suis frena laxaverint et more eorum, qui perturbationibus tamquam
[42]	ventis agitantur, inter se digladiati fuerint? Forsitan etiam illi, qui nunc con-
[43]	cordia vestra offenduntur, et dissidiis huiusmodi fomitem subministrant, nisi
[44]	desinetis, tanquam victores exultabunt, et quos antea colebant venerabanturque,
[45]	paulo post non modo levitatis inconstantiaeque arguent, sed etiam contemnent
[46]	et deridebunt. Itaque si iudicio meo parere vultis, audite me non ut iudicem

Text view • Facsimile