Facsimile Lines

946

Page

[1]	122 1501.
[2]	vius fortasse, quam aequum erat, turbatum esse; iucundum autem, quae de
[3]	rebus ltaliae scribis, cognoscere. Caeterum: prius illud frequens usitatum est
[4]	et innatum nobis atque ideo huiusmodi, ut ferri debeat, alterum vero eo ten-
[5]	dit, ut de christiana libertate actum putem. Si enim Italia principum suorum
[6]	tyrannidem perosa ad Turcos deficiet, Germania veluti cavea quadam undique
[7]	inclusa quamdiu tandem se suaque tuebitur? Neque reliquis nostrae religionis
[8]	provinciis minor calamitas imminebit. Vereor autem, ne parum praesidii Italis
[9]	in Romano imperio sub hoc nostro Augusto sit. Quae enim eius auctoritas
[10]	est? Aut quid is adversus Turcos faciet, qui suos in officio retinere minime
[11]	potest? Quomodo item tanti belli sumptibus sufficiet, cui interdum ad quotidi-
[12]	anum victum necessaria desunt? De prudentia consilioque eius et rerum usu
[13]	nihil dico, quando tot domi militiaeque ab eo hactenus gesta satis ostendant,
[14]	quid nobis de hac magni nominis umbra sperandum sit. Quamobrem vel vota
[15]	Italis nobisque facienda sunt vel alibi quaerendum auxilium, si salvi esse
[16]	volumus. Ego certe, si ita necesse esset, mallem fastum gallicum quam Tur-
[17]	corum immanitatem tolerare. Et quoniam is ita vult, qui in teríis maximae
[18]	auctoritatis est, ecclesiae filio quam Ottomanni pronepoti parere tutius iudicarem.
[19]	Miraris me forte in re seria ludere, sed quid agam, qui nullum omnino horum
[20]	malorum remedium expecto? lam enim contagio a vobis ad nos pervenit,
[21]	neque provinciae nostrae minori morbo quam Germania laborant; quodque
[22]	pudendum est, quos principes pulcherrimae expeditionis esse opportuit, ma-
[23]	gistri auctoresque nobis ignaviae, et quasi super mensam Turcos debellaturi
[24]	inter vina de rebus hostium consultant. Foedaverunt olim omnia caedibus et
[25]	rapinis Gothi, sed impraesentia, nisi fallor, multo deteriora Christianos manent.
[26]	Inprimis igitur nunc nobis philosophandum est dandaque opera, ut animum
[27]	ita instituamus, ne aut Turcorum impetum reformidet aut alia fortunae vi de
[28]	arce rationis deiici possit. Is enim vel maximus literarum fructus est. Reliqua
[29]	in adventum tuum differo. Vale. Maii XXVIII.
[30]	Adressat (pravým jménem Lippold von Hermannsgrün poch. z Voigtlandu podle
[31]	Müllera Annal. Sax. 56, ale Hermansgrůn patřil k Čechám) byl ve službách arcibiskupa
[32]	Magdeburského, zejmena poslem jeho na snémé říšském ve Vormsu r. 14:))5 (Hagen, Deutsch-
[33]	lands Verhältnisse im Reformationszeitalter I, 160). S Bohuslavem naším seznámil se, ne-li
[34]	dříve, zajisté r. 1497, kdy diplomatické poselství konal v Praze, odkud dne 27. března psal
[35]	Reuchlinovi (Geiger, Reuchlins Briefwechsel str. 52). Do Prahy Wolf snad opět se chystal
[36]	ke sněmu, o němž jest zmínka v listu následujícím. Již Mitis klade list náš správně na
[37]	r. 1501 (zabrav jej do II. knihy), kdy také císař Maxmilian chystal se na vojnu tureckou.
[38]	O tomto »stínu velkého jména« smýšlel Bohuslav velmi špatně, jak z mnohých míst listů
[39]	i básní jeho vysvítá, ačkoli větším dílem přec ještě příznivěji než o nadutosti francouzské.
[40]	81.
[41]	Bohuslav Janu Slechtovi.
[42]	(1501) — 24. června. Oznamuje, že na sněmu minulém mluvil s Balbem a kancléřem,
[43]	ale nedověděl se ničeho určitého; i myslí, že bude opět vše snažení marné. (Luc. 77a,
[44]	Vinařický 76.)
[45]	Joanni Sslechtae s. p. d. Interfui conventui, gui proxime Pragae cele-
[46]	bratus est, et cum domino tuo de guibusdam rebus domesticis collocutus sum.

Text view • Facsimile