EN | ES |

Facsimile Lines

946


< Page >

[1]
118 1500.

[2]
successura, ut nihil sit praeterea requirendum nobis. Rebus enim tandem ex
[3]
sententia compositis cupio reliquum ingravescentis aetatis una tecum traducere,
[4]
modo tu mihi quodcunque hoc regnum, tu sceptra lovemque tua autoritate
[5]
et gratia concilies, ex quo uno, perinde ut ex magnete ferrei annuli, pendemus.
[6]
Nec dubito, quin clarissimus ille princeps in optatis habeat suas res gestas ab
[7]
omni prorsus oblivione vindicare. Qui enim virtuti studet, et comiti virtutis
[8]
gloriae studeat necesse est: gloriam vero perennem aut etiam diuturnam sub-
[9]
latis literarum monumentis propagare nemo potest. Age igitur, o spes et prae-
[10]
sidium meum, hanc mihi quam primum operam navare non praetermittas,
[11]
eundemque in me exornando te praesta, quem in salute recuperanda cognovi,
[12]
ne capite meo (velut Apelles) expolito reliquum corpus rude inchoatumque
[13]
relinquas.

[14]
Mnohomluvnou tuto parafrasi zmíněného již v listé 13 rozvláéného elogia nechtéli
[15]
jsme v listáři tomto vynechati, poněvadž Bohuslava našeho se dotýká a již ve vydání
[16]
Mitisově se nachází, konečně k poznání doby a pisatele nevšedně přispívá. O žáku
[17]
Balbově, mladém pánu Jindřichovi z Šelnberka, mluví již list 66. List 76 nachází se též
[18]
před vydáním téhož elogia, které r. 1560 v Praze pořídil Vavřinec Špan ze Španova pod
[19]
titulem: Hieronymi Balbi liber continens Bohemiae et procerum eius laudem.

[20]
77.
[21]
Jeronym Balbus Bohuslavovi.

[22]
(Z Prahy 1500 na zimu.) Skromně a žertovně omlouvá svou nedostatečnost bás-
[23]
nickou naproti výtečnosti Bohuslavově, a posílá Šlechtův Mikrokosmus, aby o něm Bohu-
[24]
slav napřed podal úsudek. Líčí nesnáze své hmotné a ohlašuje brzkou mu návštěvu. (Bohu-
[25]
slai Vita p. Th. Mitem coll. & Balbi opera ed. Retzer I, 56.)

[26]
Hieronymus Balbus ad Hasistenium. Nae tu praevaricator es egregius,
[27]
qui libellos tuae fidei et patrocinio commissos non modo subsannas, sed
[28]
plane prodis. Quanto es Demosthene nequior! Ille, ne Milesiis obesset, faucibus
[29]
integris synanchen simulavit: tu, cum sis vel elephante validior, ne cuipiam
[30]
prosis, in ranas et culices usque te deformas. En cui aliquid oneris imponas,
[31]
qui ab ipso statim limine sarcinas simul atque clitellas abiecerit: et tamen
[32]
adhuc meos libellos efflagitas, suadesque, ut ad te versus, hoc est Athenas
[33]
noctuam mittam. Qui cedo? an ut tuum munus isthoc pensem? Nunquam,
[34]
me hercule, Glaucus et Diomedes tam dissimilia permutarunt. (Ego vero non
[35]
permittam inter Catullianos sales Suffeni venena diffundi, siquidem in poé-
[36]
matis illo sum nihilo melior). An, quod verisimilius est, de mea inscitia tibi
[37]
risum paras? At, ut es petulanti splene, cave cachinno istud agas: nam qui
[38]
incipit esse derisor, continuo amicus esse desinit. Unum erat, cur optarem ad
[39]
te meas nugas mittere, ut castigarentur, ut vapularent, ut erratorum poenas
[40]
et ungue et obelis luerent. Tu vero (ne a Socratico instituto discedas) sapien-
[41]
tem dissimulans insipientem agis, et qua vafredine, infra calceum te quoque
[42]
demittis. Dicis, ni fallor, cur ego amicum offendam in nugis. Hae nugae, mi
[43]
Bohuslae, ad seria ducunt. Neque tamen adeo sum mollis et delicati ingenii,


Text viewFacsimile