| [1] |
|
|---|
| [2] |
reduci. Ouoniam autem hoc tempus brevius, guam ut omnia, guae tu postulas,
|
|---|
| [3] |
ita, ut res postulat, complecti scribendo possim, paucis tecum agam remittendo
|
|---|
| [4] |
te potius ad eos, qui tibi satisfacere poterunt, quam quicquam ex capite pro-
|
|---|
| [5] |
prio affirmando. Cur communio sub utraque specie sit laicis interdicta, tum
|
|---|
| [6] |
multi alii tradiderunt, tum Dominicus cardinalis de Turre Cremata et Joannes
|
|---|
| [7] |
Gerson, qui plurimis argumentis non solum probant, sed etiam pervincunt
|
|---|
| [8] |
hoc ecclesiae praeceptum et utile et salutare populo esse. llilarius quoque
|
|---|
| [9] |
decanus Pragensis ecclesiae in hac materia non contemnendum scripsit volumen,
|
|---|
| [10] |
quod si crebro lectitaveris, non parvum inde fructum consequeris. Concilium
|
|---|
| [11] |
Basiliense, cuius testimonio uteris, nihil ad rem facit, quoniam omnia eius
|
|---|
| [12] |
concilii acta durante scilicet schismate per Eugenium pontificem maximum revo-
|
|---|
| [13] |
cata sunt. Cur etiam sacerdotes et clerici in sacris constituti ab uxoribus arceantur,
|
|---|
| [14] |
multis ostenditur rationibus, quas adducunt doctores 31 & 32 distinctione in
|
|---|
| [15] |
Decretis per totum. Multa etiam Alexander de Hales, multa D. Thomas de
|
|---|
| [16] |
hac materia scribunt, quae hoc tempore commemorare non est mihi otium.
|
|---|
| [17] |
Idem quoque Gerson de coelibatu ecclesiasticorum egregium librum composuit.
|
|---|
| [18] |
Sunt innumerabiles alii, quos sponte praetereo, quoniam eos, quos nominavi,
|
|---|
| [19] |
arbitror satisfacere posse. Quae de Graecis, Indis, Armenisque refers, nihil pro-
|
|---|
| [20] |
bant, quia illae nationes in aliis quoque ab ecclesia catholica dissentiunt; nam
|
|---|
| [21] |
et ignem purgatorium negant et Spiritum sanctum non a Filio sed a Patre
|
|---|
| [22] |
solo procedere asseverant, et alia pleraque, quae omnia divus Thomas insigni
|
|---|
| [23] |
volumine confutavit, quod Urbano pontifici maximo dedicat. Dum peragrarem
|
|---|
| [24] |
ante hoc triennium Aegyptum, vidi quosdam, qui se Jacobitas appellabant: hi
|
|---|
| [25] |
ultra alios Graecorum errores se circumcidunt. Multa dici possent, sed neque
|
|---|
| [26] |
mihi otium est, neque brevitas temporis late vagari patitur. Quamobrem his
|
|---|
| [27] |
in praesentia contentus esto. Quodsi aliquando ad me venire voles, et malueris
|
|---|
| [28] |
non mea, qui nihil sum, sed ecclesiastica verecunde discere quam tua impu-
|
|---|
| [29] |
denter ingerere: forsitan non male tibi consules. Vale.
|
|---|
| [30] |
List tento ve vydání Mitisové jest adressován Bernhardu Adelmannovi, kanovníku
|
|---|
| [31] |
tenkrát Eichstáttskému; i zpüsobila mylná tato adressa v literárních a církevních historiích
|
|---|
| [32] |
mnoho zmatkü. Korrespondence Bohuslavova, kterou tuto vydáváme, obsahuje velký počet
|
|---|
| [33] |
listà k Bernhardovi a také několik listů jeho k Bohuslavovi. Kromě ní nachází se značný
|
|---|
| [34] |
počet dopisů Bernhardových v jiných listářích z této doby (na př. Pirkheimerově): ale
|
|---|
| [35] |
v žádném z četných listů těch krom tohoto jediného není ani sebe slabší narážky na
|
|---|
| [36] |
zviklanou tenkrát pravověrnost Bernhardovu, která by nutně vyplývala z listu Bohuslavova
|
|---|
| [37] |
tohoto, kdyby adressa jeho byla správná. Nic menšího nevyvodil na př. Lier (Der Augs-
|
|---|
| [38] |
burgische Humanistenkreis v Zeitschrift des histor. Vereins f. Schwaben VII (1880) str. 86
|
|---|
| [39] |
a násl.) — a jiní mnozí před ním (na př. Hagen Deutschlands liter. u. relig. Verháltnisse
|
|---|
| [40] |
im Reformationszeitalter, Erlangen 1841 sv. I, 304) a po něm — z listu tohoto Bohu-
|
|---|
| [41] |
slavova, než že byl kanovník Bernhard tajný husita (!). Jakys stín oprávněnosti k dovozo-
|
|---|
| [42] |
vání tomu shledávali ovšem literární a církevní historikové v té skutečnosti, že v dobách
|
|---|
| [43] |
pozdějších Bernhard po nějaký čas byl odpůrcem Eckovým; avšak tento pozdní a kratičký
|
|---|
| [44] |
antagonismus proti urputnosti Eckově nikterak nevystačuje na podepření fakta r. 1494,
|
|---|
| [45] |
kdy o nějaké opposici proti církvi Bernhardovi zajisté ani se nezdálo. Zkrátka list náš
|
|---|
| [46] |
psán a poslán byl Viktorinovi ze Všehrd, osvědčenému kališníku, který právě tenkrát ne-
|
|---|
| [47] |
rozvážnou invektivou proti katolíkům hněv Bohuslavův zbudiv, rád by byl přítele opět nějak
|
|---|
| [48] |
ukonejsil. Proto, jak z listáře našeho vysvítá, psal mu r, 1494 několik listů, z nichž poslední
|
|---|
| [49] |
tak byl laskavy (»benigne ad me scribis« odpovídá. Bohuslav), že Bohuslav kojil se nadéjí;
|
|---|
