| [1] |
|
|---|
| [2] |
20.
|
|---|
| [3] |
Bohuslav Geilerovi z Kaisersberga.
|
|---|
| [4] |
(Z Čech 1491 — па zimu.) Vyjadřuje lítost a bolest svou nad smrtí Schottovou, o níž
|
|---|
| [5] |
byl již v Benátkách se dověděl. Rodičům Petrovým prý ostýchá se psáti, aby žalosti jejich
|
|---|
| [6] |
znova mezjitřil. Prosi za další dopisování. (Luc. 67.)
|
|---|
| [7] |
Doctori Johanni Keysersbergio s. d. Bohuslaus tuus, pater optime, haec
|
|---|
| [8] |
dicit: Posteaquam Asia Africaque peragrata Venetias redii, scriptis iam obsi-
|
|---|
| [9] |
gnatisque ad Petrum meum literis mors sua mihi nunciatur. Quo nuncio non
|
|---|
| [10] |
perturbatus, sed fractus omnino sum, non quod illius vicem magnopere doleam,
|
|---|
| [11] |
quippe cum quo praeclare arbitror actum, quod ab his seculi miseriis ad
|
|---|
| [12] |
coelestia gaudia felix illa anima translata est, sed quod ipse eiusmodi amico
|
|---|
| [13] |
orbatus sum, qualem neque hactenus habui neque unquam, ut existimo, habi-
|
|---|
| [14] |
turus sum. Nunc autem ubi nuncium de ea regione vidi, rursum dolor meus
|
|---|
| [15] |
renovatus est, et nescio iucundiusne an acerbius fuerit veteris nostrae familiari-
|
|---|
| [16] |
tatis meminisse. Parabam nescio quid ad parentes Petri scribere, sed vereor,
|
|---|
| [17] |
ne literis meis eorum moeror recrudescat. Tu facito, ut me ames, et quod olim
|
|---|
| [18] |
a dulcissimo meo Petro persuasus faciebas, nunc sponte tua facias. De statu
|
|---|
| [19] |
conditioneque mea in praesentia nihil scribo, quoniam tempus non suppetit:
|
|---|
| [20] |
malui tamen inepte aliquid scribere quam tacere. Si autem me literis tuis
|
|---|
| [21] |
dignaberis, non solum me laetum facies, sed etiam materiam et occasionem ad
|
|---|
| [22] |
tibi rescribendum dabis. Vale.
|
|---|
| [23] |
List tento psán nejspíš až v Čechách, když byl Bohuslav z cest se vrátil; pravíť
|
|---|
| [24] |
pisatel, že uzřev nyní posla ze Štrasburku rozželel se znova, an byl již v Benátkách o smrti
|
|---|
| [25] |
Schottově se dověděl. Určitějšího data smrti Schottovy nedovídáme se ani z Trittenheima
|
|---|
| [26] |
»De scriptoribus ecclesiasticis« (jenż pravi, że zemiel r. 1490 indictione nona maje věku
|
|---|
| [27] |
svého 31 let — avšak indictio nona spadá na r. 1491), ani z životopisu jeho, který krátce
|
|---|
| [28] |
podal v předmluvě děl jeho Jakub Wimpfeling. O adressátu srovn. pozn. k listu 1.
|
|---|
| [29] |
80.
|
|---|
| [30] |
Bohuslav Viktorinovi ze Všehrd.
|
|---|
| [31] |
(Z Hasisteina 1491 — na zimu.) Odesílá po mouřenínu list jakýs, v Benátkách k Vikto-
|
|---|
| [32] |
rinovi obdržený, poněvadž sám nyní do Prahy přijíti nemůže. (Nova epist. app. 42.)
|
|---|
| [33] |
M. Victorino de Wssehrd s. d. Ouidam, cuius nomen mihi penitus excidit,
|
|---|
| [34] |
Venetiis mihi literas ad te dedit: has iccirco tibi mittere distuli, quoniam me
|
|---|
| [35] |
propediem apud te futurum sperabam. Quando autem profectio mea Pragam
|
|---|
| [36] |
versus protenditur, easdem literas per hunc Maurum nostrum potius quam
|
|---|
| [37] |
Aethiopem tibi reddi curavi; et si quid praeterea est, quod tibi usui honorique
|
|---|
| [38] |
esse possit, putato me eum erga te esse, qui debeo. Vale.
|
|---|
| [39] |
Vročení listu tohoto jest samo zřejmé.
|
|---|
