34 1491.
20.
Bohuslav Geilerovi z Kaisersberga.
(Z Čech 1491 — па zimu.) Vyjadřuje lítost a bolest svou nad smrtí Schottovou, o níž
byl již v Benátkách se dověděl. Rodičům Petrovým prý ostýchá se psáti, aby žalosti jejich
znova mezjitřil. Prosi za další dopisování. (Luc. 67.)
Doctori Johanni Keysersbergio s. d. Bohuslaus tuus, pater optime, haec
dicit: Posteaquam Asia Africaque peragrata Venetias redii, scriptis iam obsi-
gnatisque ad Petrum meum literis mors sua mihi nunciatur. Quo nuncio non
perturbatus, sed fractus omnino sum, non quod illius vicem magnopere doleam,
quippe cum quo praeclare arbitror actum, quod ab his seculi miseriis ad
coelestia gaudia felix illa anima translata est, sed quod ipse eiusmodi amico
orbatus sum, qualem neque hactenus habui neque unquam, ut existimo, habi-
turus sum. Nunc autem ubi nuncium de ea regione vidi, rursum dolor meus
renovatus est, et nescio iucundiusne an acerbius fuerit veteris nostrae familiari-
tatis meminisse. Parabam nescio quid ad parentes Petri scribere, sed vereor,
ne literis meis eorum moeror recrudescat. Tu facito, ut me ames, et quod olim
a dulcissimo meo Petro persuasus faciebas, nunc sponte tua facias. De statu
conditioneque mea in praesentia nihil scribo, quoniam tempus non suppetit:
malui tamen inepte aliquid scribere quam tacere. Si autem me literis tuis
dignaberis, non solum me laetum facies, sed etiam materiam et occasionem ad
tibi rescribendum dabis. Vale.
List tento psán nejspíš až v Čechách, když byl Bohuslav z cest se vrátil; pravíť
pisatel, že uzřev nyní posla ze Štrasburku rozželel se znova, an byl již v Benátkách o smrti
Schottově se dověděl. Určitějšího data smrti Schottovy nedovídáme se ani z Trittenheima
»De scriptoribus ecclesiasticis« (jenż pravi, że zemiel r. 1490 indictione nona maje věku
svého 31 let — avšak indictio nona spadá na r. 1491), ani z životopisu jeho, který krátce
podal v předmluvě děl jeho Jakub Wimpfeling. O adressátu srovn. pozn. k listu 1.
80.
Bohuslav Viktorinovi ze Všehrd.
(Z Hasisteina 1491 — na zimu.) Odesílá po mouřenínu list jakýs, v Benátkách k Vikto-
rinovi obdržený, poněvadž sám nyní do Prahy přijíti nemůže. (Nova epist. app. 42.)
M. Victorino de Wssehrd s. d. Ouidam, cuius nomen mihi penitus excidit,
Venetiis mihi literas ad te dedit: has iccirco tibi mittere distuli, quoniam me
propediem apud te futurum sperabam. Quando autem profectio mea Pragam
versus protenditur, easdem literas per hunc Maurum nostrum potius quam
Aethiopem tibi reddi curavi; et si quid praeterea est, quod tibi usui honorique
esse possit, putato me eum erga te esse, qui debeo. Vale.
Vročení listu tohoto jest samo zřejmé.
