EN | ES |

Facsimile Lines

946


< Page >

[1]
26 1489.

[2]
Georgium unum ex proceribus nostris pervenit, hominem militiae domique
[3]
clarum, sed Romanis sacris non admodum amicum. lÍunc Paulus pontifex
[4]
maximus regia dignitate privavit et in contumeliam eius Mathiam Pannonium
[5]
a nonnullis procerum nostrorum in regem Bohemiae eligi procuravit Friderico
[6]
caesare ad id connivente. 7) Quamquam autem magna regni pars a Georgio
[7]
defecisset, non tamen fractus animo est, sed longo tempore cum Mathia vario
[8]
eventu bellum gessit. Verum Georgio mortuo cum Mathias sibi Bohemiam iam
[9]
aptam 9) reputaret, invito et reluctante eo Wladislaus Casimiri Poloni filius,
[10]
sub cuius tutela in praesentia requiescimus, in regem assumitur; qui cum diu
[11]
cum Mathia de possessione provinciae decertasset, tandem pax inter eos ea
[12]
lege composita est, ut titulo regni Bohemiae uterque eorum uteretur, sed
[13]
Bohemia apud Wladislaum maneret, provinciae autem ceterae regibus Bohemiae
[14]
parere consuetae ut Mathiae essent; quo extincto si memoratas provincias
[15]
nobis restitui voluerimus, ut quadringenta milia nummum auti Pannoniis et
[16]
eorum reipublicae persolvamus. Haec etsi ab instituto nostro omnino aliena
[17]
sunt, libuit tamen breviter commemorare, ut intelligant, si qui fortassis haec
[18]
aliquando legerint, ex quanto gloriae et dignitatis gradu delapsi sumus, dum
[19]
plus sapere volumus, quam necesse sit, et privatas nostras utilitates publicis
[20]
commodis anteponimus. Sed iam finem faciamus; neque enim propositi nostri
[21]
est historiam rerum nostrarum scribere, quamquam non putamus id nobis
[22]
interdictum esse, si quando ad otium redire et ab hoc curiali strepitu con-
[23]
quiescere licuerit, praesertim cum non desint quidam, qui fabulis res gestas
[24]
maiorum nostrorum amore quodam patriae ad hoc impulsi sed tamen ab
[25]
officio scriptoris penitus alieni repleverunt. Multi praeterea non dico eloquentiae
[26]
sed etiam latinitatis ignari hanc rem aggressi in ipso conatu succubuerunt et
[27]
imperitiam suam, quam occultasse melius foret, posteritati notam fecerunt.
[28]
Aeneas autem Silvius, qui primus exterorum aliqua de nobis diligentius pro-
[29]
didit, quamquam eloquentia minime contemnenda fuit, et qui orationi multum
[30]
facile addere posset, multa tamen illustria, dum brevitati voluminis consulit,
[31]
praetermisit, multa etiam nimium (ne dicam aliud) temere credidit, ut nos
[32]
tempore suo ostendemus. Magna tamen homini gratia habenda a nobis est,
[33]
quoniam res nostras apud externas gentes maxime illustravit.

[34]
Vročení tohoto listu zakládá se nejprv na výslovném udání pisatelově, že uplynulo
[35]
právě 70 let od počátku bouří husitských, potom že král Vladislav s velkým nákladem staví
[36]
hrad Pražský, což bylo v letech 1134—1493, konečně na tom, že Bohuslav smrti Matiášovy
[37]
nepřipomíná. Sám byl pisatel tenkrát u dvora. Záhadnější jest osoba adressatova. V matrice
[38]
národa německého na universitě Bononské vyskytuje se »dom. Cristianus Pedigk de
[39]
Kemnicz Prag. dioces.« nejprve r. 1472, podruhé jakožto prokurator téhož národa r. 1477.
[40]
V listě k Pisonovi z Methony r. 1491 vzkazuje jej Bohuslav pozdravovati. Sauppe (Die
[41]
Mönche auf dem Oybin, Zittau 1590 str. 20) uvádí jej mnichem coelestinského kláštera
[42]
na Ojvíně, do něhož prý vstoupil po jaru 1494, i připomíná o něm, nevíme na jakém -
[43]
kladě, že před tím byl prvním notářem královské kanceláře. Když r. 1505 Bohuslav na
[44]
Ojvíně zamýšlel po nějaký čas přebývati, nečiní v listě dotyčném o Pedíkovi žádné zmínky;
[45]
snad byl tenkrát již mrtev.

[46]
?) Víd. coadiuvante.
[47]
*) Tak oba rukopisy; snad apertam.


Text viewFacsimile