[1] |
|
---|
[2] |
Georgium unum ex proceribus nostris pervenit, hominem militiae domique
|
---|
[3] |
clarum, sed Romanis sacris non admodum amicum. lÍunc Paulus pontifex
|
---|
[4] |
maximus regia dignitate privavit et in contumeliam eius Mathiam Pannonium
|
---|
[5] |
a nonnullis procerum nostrorum in regem Bohemiae eligi procuravit Friderico
|
---|
[6] |
caesare ad id connivente. 7) Quamquam autem magna regni pars a Georgio
|
---|
[7] |
defecisset, non tamen fractus animo est, sed longo tempore cum Mathia vario
|
---|
[8] |
eventu bellum gessit. Verum Georgio mortuo cum Mathias sibi Bohemiam iam
|
---|
[9] |
aptam 9) reputaret, invito et reluctante eo Wladislaus Casimiri Poloni filius,
|
---|
[10] |
sub cuius tutela in praesentia requiescimus, in regem assumitur; qui cum diu
|
---|
[11] |
cum Mathia de possessione provinciae decertasset, tandem pax inter eos ea
|
---|
[12] |
lege composita est, ut titulo regni Bohemiae uterque eorum uteretur, sed
|
---|
[13] |
Bohemia apud Wladislaum maneret, provinciae autem ceterae regibus Bohemiae
|
---|
[14] |
parere consuetae ut Mathiae essent; quo extincto si memoratas provincias
|
---|
[15] |
nobis restitui voluerimus, ut quadringenta milia nummum auti Pannoniis et
|
---|
[16] |
eorum reipublicae persolvamus. Haec etsi ab instituto nostro omnino aliena
|
---|
[17] |
sunt, libuit tamen breviter commemorare, ut intelligant, si qui fortassis haec
|
---|
[18] |
aliquando legerint, ex quanto gloriae et dignitatis gradu delapsi sumus, dum
|
---|
[19] |
plus sapere volumus, quam necesse sit, et privatas nostras utilitates publicis
|
---|
[20] |
commodis anteponimus. Sed iam finem faciamus; neque enim propositi nostri
|
---|
[21] |
est historiam rerum nostrarum scribere, quamquam non putamus id nobis
|
---|
[22] |
interdictum esse, si quando ad otium redire et ab hoc curiali strepitu con-
|
---|
[23] |
quiescere licuerit, praesertim cum non desint quidam, qui fabulis res gestas
|
---|
[24] |
maiorum nostrorum amore quodam patriae ad hoc impulsi sed tamen ab
|
---|
[25] |
officio scriptoris penitus alieni repleverunt. Multi praeterea non dico eloquentiae
|
---|
[26] |
sed etiam latinitatis ignari hanc rem aggressi in ipso conatu succubuerunt et
|
---|
[27] |
imperitiam suam, quam occultasse melius foret, posteritati notam fecerunt.
|
---|
[28] |
Aeneas autem Silvius, qui primus exterorum aliqua de nobis diligentius pro-
|
---|
[29] |
didit, quamquam eloquentia minime contemnenda fuit, et qui orationi multum
|
---|
[30] |
facile addere posset, multa tamen illustria, dum brevitati voluminis consulit,
|
---|
[31] |
praetermisit, multa etiam nimium (ne dicam aliud) temere credidit, ut nos
|
---|
[32] |
tempore suo ostendemus. Magna tamen homini gratia habenda a nobis est,
|
---|
[33] |
quoniam res nostras apud externas gentes maxime illustravit.
|
---|
[34] |
Vročení tohoto listu zakládá se nejprv na výslovném udání pisatelově, že uplynulo
|
---|
[35] |
právě 70 let od počátku bouří husitských, potom že král Vladislav s velkým nákladem staví
|
---|
[36] |
hrad Pražský, což bylo v letech 1134—1493, konečně na tom, že Bohuslav smrti Matiášovy
|
---|
[37] |
nepřipomíná. Sám byl pisatel tenkrát u dvora. Záhadnější jest osoba adressatova. V matrice
|
---|
[38] |
národa německého na universitě Bononské vyskytuje se »dom. Cristianus Pedigk de
|
---|
[39] |
Kemnicz Prag. dioces.« nejprve r. 1472, podruhé jakožto prokurator téhož národa r. 1477.
|
---|
[40] |
V listě k Pisonovi z Methony r. 1491 vzkazuje jej Bohuslav pozdravovati. Sauppe (Die
|
---|
[41] |
Mönche auf dem Oybin, Zittau 1590 str. 20) uvádí jej mnichem coelestinského kláštera
|
---|
[42] |
na Ojvíně, do něhož prý vstoupil po jaru 1494, i připomíná o něm, nevíme na jakém zá-
|
---|
[43] |
kladě, že před tím byl prvním notářem královské kanceláře. Když r. 1505 Bohuslav na
|
---|
[44] |
Ojvíně zamýšlel po nějaký čas přebývati, nečiní v listě dotyčném o Pedíkovi žádné zmínky;
|
---|
[45] |
snad byl tenkrát již mrtev.
|
---|
[46] |
?) Víd. coadiuvante.
|
---|
[47] |
*) Tak oba rukopisy; snad apertam.
|
---|