Facsimile Lines

946

Page

[1]	20 1488.
[2]	si efficere posses, ut mihi vendatur, magno me tibi beneficio devincires. Negue
[3]	dubito, quae tua est apud Basstinum autoritas, quin, si paululum adniti vo-
[4]	lueris, me voti compotem redditurus sis. Neque tibi soli, sed etiam optimo
[5]	illi seni, quem ego iusto illi Simeoni simillimum crediderim, plurimum obli-
[6]	gabor, si huic desiderio meo qualicunque tandem precio morem gesserit. Si
[7]	tamen baec Basstino displicere intellexeris, facito, ut quamprimum obmutescas.
[8]	Animus enim mihi est nihil omnino committere, quod hominem perturbare
[9]	posset. Vale.
[10]	List tento neúplně adressovaný svědčil nejspíš Janovi z Domaslavě, jenž byl tenkrát
[11]	úředníkem při deskách; zmíněný pak majitel žádané knihy Václav Baštín z Libouše byl
[12]	místosudím dvorským 1479—1489. Konjekturalné klademe nedatovaný u Mitisa list na
[13]	r. 1487, poněvadž tenkrát právní kniha česká Bohuslava nejspíše mohla zajímati, když zří-
[14]	zena od sněmu zvláštní kommisse k sepsání práv a svobod zemských (Palacký V, 1, 261).
[15]	Kniha, o niž Bohuslavovi šlo, snad byla Rožmberská, kterou posud v deskách chovají,
[16]	a které tudíž Bohuslav tenkrát nedostal, jakož skutečně v katalogu bibliothéky Hasišteinské,
[17]	od Mitisa vytištěném, se neshledává.
[18]	19.
[19]	Petr Schott Bohuslavovi.
[20]	Ze Štrasburku 1488 — 5. února. Posílá po Fridrichovi Busnerovi, jejž byl Bohuslav
[21]	schvalně k Schottovi poslal, slíbený spisek, a poněvadž prý v něm kacířství českého se
[22]	nedotekl, varuje jej v listu také tohoto. Diví se tomu a žertuje o tom, co uslyšel, že totiž
[23]	Bohuslav má jíti na vojnu. (Schott f. 65% Th. Mitis v životopise Bohuslavově.)
[24]	Petrus Schottus Bohuslao de Hassenstein s. p. d. Cogitanti adhuc ac
[25]	deliberanti mihi, quidnam ad te scriberem, quo desiderio tuo satisfecisse viderer,
[26]	parantique nescio quid excudere, quod studia pristina redoleret, supervenit
[27]	Fridericus tuus, imo noster, cum literis, quibus promissum exigebas. Quod
[28]	cum diutius differre nollem, existimaremque satius esse, ut saluti tuae meaeque
[29]	studerem quam verborum ornatui, hunc ad te codicillum scripsi. Quem ita,
[30]	ut in mentem quaeque veniebant, quae salubria cogitatu et opere iudicarem,
[31]	compegi tua facilitate fretus, ut rudi conceptui parceres, et naturae tuae probi-
[32]	tatique. confisus, quod ea cupide lecturus sis et exercitio digna existimes.
[33]	Crede mihi: parva sunt et stulta existimatione bominum imprudentium iudicata,
[34]	sed parvulis intellectum dat dominus; et ea, quae despectui sunt mundo, gra-
[35]	tissima semper sunt deo. De his, quae haereticorum doctrinam complectuntur,
[36]	nihil attigi; id notavi: diabolicis telis sauciatos fuisse primos eius haeresis
[37]	autores sectatoresque. Nam sicut retibus voluptatum nonnullos et maiorem
[38]	hominum partem captivatam habet, ita et telis amariorum affectuum et immo-
[39]	derati coeli quam plures vulnerat et occidit. Habet enim insidiosus ille venator
[40]	animarum et retia et tela, ut Bernardus ait. Itaque ex furore coeli, quem dixi,
[41]	in errorem tantum prolapsi sunt intellectu, ut, dum morbos praelatorum sanare
[42]	velint, naturam ipsam et officium interimant, et malint credere naviculam Petri
[43]	iam pene totam usque ad paucos suae factionis assertores submersam esse,
[44]	quam confiteri peccata sua et totius populi tales promereri pastores. Sed quid

Text view • Facsimile