| [1] |
|
|---|
| [2] |
Co se pak měkkého Z a r ve přítomných zbytcích týče, prvého z nich
|
|---|
| [3] |
neoznačuje JH nijak. Ostatní dbají o to víc anebo méně rády jen před w,
|
|---|
| [4] |
přidávajíce po Z litery » a y, někdy i s čárkou neb tečkou. Před e našel sem
|
|---|
| [5] |
ly za T jen jednou a sice ve v. 1794 SV. Kromě toho viděl jsem na své
|
|---|
| [6] |
vlastní oči lie za Ie nebo Ze jen v RK na str. 8 v f. 28 a 30, kde zcela
|
|---|
| [7] |
zřetedlně se čte políc; podruhé le za lé nebo le v deliegie na listě 47* vř. 10
|
|---|
| [8] |
a 11 Hradeckého rukopisu, který p. Patera právě dává tisknouti; konečně lye
|
|---|
| [9] |
za lie a n&. lí jen v kuolye, za néz vydavatelé Výboru (II, 62, 13) v Bruncvíkovi
|
|---|
| [10] |
téZ mym spüsobem dali vytisknouti kuočie. V originale samém, rukopise zdejší
|
|---|
| [11] |
bibliotheky universitské z XV véku (XI. B. 4), čte se ono na 1. 205% vř. 8.
|
|---|
| [12] |
Kdo by se proto nad mými /é a lie zastavoval, tomu by nezbylo nic
|
|---|
| [13] |
rozumnějšího ani slušnějšího než právě tak se zachovati mezi jinym i proti
|
|---|
| [14] |
tomu, že v transkripci své rozeznávám i s od $a 3, 2 od Za Ż a c od 6,
|
|---|
| [15] |
poněvadž do M. J. Husa žádný písař český nedovedl důsledně šetřiti rozdílu
|
|---|
| [16] |
toho. Co se pak é týče, to mám s prof. Miklosichem (Vergl. gramm. I*, 512)
|
|---|
| [17] |
za pouhý výmysl novějších grammatikářů našich. K čemu jen to ještě při-
|
|---|
| [18] |
dávám, že sem i s a z podřídil pravidlu, platnému v nynějším pravopise če-
|
|---|
| [19] |
ském o d, č a n. Pročež na př. slabiky sé a zé zcela tak čísti třeba, jako
|
|---|
| [20] |
kdy by byly tištěny $e a Ze, t. j. beze vší stopy i sebe slabšího © před e.
|
|---|
| [21] |
Právě tak smýšlím i o ré proti nynějšímu ře, jsa úplně o tom pře-
|
|---|
| [22] |
svědčen, že staří písaři čeští lépe slyšeli, co splývá u vyslovování # v ne-
|
|---|
| [23] |
rozlučitelný celek, než ti z novověkých grammatikářů našich, kteří prý
|
|---|
| [24] |
i fysiologickým badáním dospěli k tomu vědomí, že se rovná zněním svým
|
|---|
| [25] |
spřežkám rś a rź, čemu prof. Miklosich (l. l. p. 502) téz odporuje, klada *
|
|---|
| [26] |
S rž a rš na roveň ovšem též tak, že u říkání * splývají rž a rš v celek
|
|---|
| [27] |
vlastně nerozlučitelný. Maje kromě toho i jiné podobné omyly týchže gram-
|
|---|
| [28] |
matikářů na mysli, nedivím se naskrze nic ani tomu, že oni ve psaní předků
|
|---|
| [29] |
svfch pfed J. Husem rfe, rzw, ríye, rzye & pod. i takové zádrhliny spatřují,
|
|---|
| [30] |
že jich ani slovy nedovedou označiti, kdežto v z a y, opatřených někdy i čárkou
|
|---|
| [31] |
nebo tečkou, vlastně nic jiného nevězí než pokynutí čtenáři, aby buď jen před-
|
|---|
| [32] |
chozí s a z měl za š a ž aneb s a y spolu i za prvý živel dvojhlásek ie, ia
|
|---|
| [33] |
a podobných, před nimižto se zdálo zbytkem označovati ještě zvláště dříve
|
|---|
| [34] |
řečené znění liter s a z jakožto druhé částky měkkého #.
|
|---|
| [35] |
Ku větší určitosti nedospěli vtom ani ti ze starých písařů českých,
|
|---|
| [36] |
kteří se nedrželi pravopisu Husova, ačkoli je pravda, že i předchůdcové
|
|---|
| [37] |
a vzory jejich skutečně mnohem bedlivěji a důsledněji označovali mékkost
|
|---|
| [38] |
souhlásky » nežli kterékoli z ostatních. Vysvitne to každému dosti jasně
|
|---|
| [39] |
i z těchto zbytků, proskoumá-li pravopisy jejich aspoň tak zevrubně, jak sme
|
|---|
| [40] |
to my již vykonali, ale teprva v díle II míníme vyložiti. Mezitím ať ráčí každý,
|
|---|
| [41] |
koho se právě týče, přestati na následujícím přídavku ku předešlému výkladu.
|
|---|
| [42] |
Že ani písařům těchto zbytkův ani jiným před Husem nešlo skutečně
|
|---|
| [43] |
u dotčeného psaní o nic jiného než o pokynutí též už oznámená čili pouze
|
|---|
| [44] |
o krátké a přiměřené těm dlouhé slabiky: ře-řie, řa-řia a podobné, toho nej-
|
|---|
| [45] |
n
|
|---|
