| [1] |
|
|---|
| [2] |
a m, t. j. před i, 4, č, ia, ie a iw přestávati na čistém 7 a », ostatně bratr-
|
|---|
| [3] |
ského i polského 7 a č právě naopak užívati, t.j. Č aneb 7 psáti tam, kde ?
|
|---|
| [4] |
znělo měkce; a Z, kde bylo tvrdým anebo jen tak zvaným středním.
|
|---|
| [5] |
O tom opravdu, že staří Čechové nepřestávali na jediném 7, nepochy-
|
|---|
| [6] |
bovali vydavatelé Výboru a nepochybuje žádný, kdo se poněkud důkladněji
|
|---|
| [7] |
zná ve staré češtině. Co se pak obdoby právě dotčené týče, tu již důmyslný
|
|---|
| [8] |
rodák můj, Vavřinec Benedicti Nudožerský, nejen podivu hodně znal, než
|
|---|
| [9] |
i proti č, co se podstaty týče, právě tak obrátil jako já 1857 r. na výše
|
|---|
| [10] |
vytčených místech z mé Srovnávací mluvnice, neznaje ještě tehdáž nauky
|
|---|
| [11] |
jeho o tom. Sotva ji znal i Miklosich, nejvážnější z tehdejších pomocníků
|
|---|
| [12] |
mých po Šafaříkovi. Nicméně však dokázal i on se svého stanoviska čili
|
|---|
| [13] |
srovnáním češtiny se starou bulharštinou s dostatek aspoň tolik, že stará
|
|---|
| [14] |
čeština 7 a r a nová r i častěji obměkčují než d, č a m, t. j. mimo konec
|
|---|
| [15] |
slov a slabik nejen před samohláskami a dvojhláskami výše vytčenými než
|
|---|
| [16] |
pravidelně i před těmi, které starobulharským e, g a a odpovídají. Já měv
|
|---|
| [17] |
při tom kromě polštiny a ruštiny zvláště slovenčinu na zřeteli, učím už na
|
|---|
| [18] |
obou výše vytčených místech, že nová čeština své r pravidelné tam obmék-
|
|---|
| [19] |
čuje, kde slovenčina d, č, n al. Na str. 37 a 38 rozpravy své o Počátečných
|
|---|
| [20] |
skupeninách souhlásek českoslov. konečně obrátil sem to již i na starou
|
|---|
| [21] |
češtinu tak, že ona l a r pravidelně tam obměkčovala, kde to slovenčina
|
|---|
| [22] |
sd, t, n a I, rustina pak a polština i s © posud činí.
|
|---|
| [23] |
Tamż a na str. 39 vyložil sem i to proti hlavnímu z nynějších původců
|
|---|
| [24] |
pravopisu staročeského zevrubněji, že on i sobě samému odporuje, drže se
|
|---|
| [25] |
strany / a 7 Bratří českých a Polákův, ale docela marně. Nespustil se on
|
|---|
| [26] |
podnes té nedůslednosti ani theoreticky ani prakticky, ačkoli ho v tom už
|
|---|
| [27] |
ani hlavní z jeho pomocníků nepodporuje. Kdy by to však i tak odhodlaně
|
|---|
| [28] |
¢inil jako strany r a #, nespomohl by tím vlastně ani sobě samému nic a sice
|
|---|
| [29] |
z té jednoduché příčiny, že týž nejspíš i nyní chybně smýšlí o tom, kde ob-
|
|---|
| [30] |
mékéuje stará čeština / a r, uče tomu v nejlepší ze svých dosavadních prací
|
|---|
| [31] |
mezi jiným i takto: „staročeské 7 mění se prý v 7 všude tam, kde r vý a kde
|
|---|
| [32] |
i jiné tvrdé souhlásky ve své měkké se mění.“ Kdokoli se totižto při tom aspoň
|
|---|
| [33] |
na výše vytčené vokativy ratře a mistře proti hade, kate a pane rozpomene
|
|---|
| [34] |
a jen o pravdu dbá, ten ochotně přisvědčí předešlému mínění mému.
|
|---|
| [35] |
Ostatně má se týž pán i proti jiným předchůdcům svým tak. Z mnoha
|
|---|
| [36] |
důkazů toho přestanu tu na jednom a sice takém, který se sem zvláště hodí,
|
|---|
| [37] |
týkaje se počátku zbytku SV. O tom již V. Nebeský ve výtečné za svého času
|
|---|
| [38] |
a i nyní ještě čtení hodné rozpravě své dobře zaznamenal (Čas. mus. 1847 r.
|
|---|
| [39] |
II, 147), že se jím míní kap. 30 v. 18 a 19 Přísloví Šalomounových, znící
|
|---|
| [40] |
ve Frenclově Biblí české, vydané v Praze 1862, takto:
|
|---|
| [41] |
„Tři věci jsou mi nesnadné a čtvrté dokonce neznám: Cesty orla na
|
|---|
| [42] |
nebi, cesty hada na skále, cesty lodi u prostřed moře, a cesty muže v mladosti.“
|
|---|
| [43] |
Dle dříve zpomenutého pána naproti tomu původcem dotčené moudrosti
|
|---|
| [44] |
není nikdo jiný než Aristoteles!
|
|---|
