| [1] |
|
|---|
| [2] |
pak str. 282 a 298; na špici za a vedle v čelé ve v. 1449 a 1453 SV; pomoci
|
|---|
| [3] |
s gen. věci ve v. 750 SV, v 1 a 35 Mi jinde; ačkoli několik dokladů té vazby
|
|---|
| [4] |
najdeš už i u Jungmanna a Lindeho, strany němčiny pak u bratří Grimmů pod
|
|---|
| [5] |
|
|---|
| [6] |
Latinou zavánějí tuším: listy ve v. 991, 1010 a 1015 SV, v jehož
|
|---|
| [7] |
v. 964 se však i list vyskytá; nesprávná negace ve v. 1163, 1806 a 2006
|
|---|
| [8] |
SV. Ve druhém z těch veršův i rým žádá nikdy. Ostatné viz o tom $. 55
|
|---|
| [9] |
Brusu mého, o tautologii jako stlipem ve v. 106 JH pak tamże str. 116—118,
|
|---|
| [10] |
kde najdeš i více věcí, hodfcich se k objasnění těchto zbytků.
|
|---|
| [11] |
Dále téže zbytky obsahují více slov, o kterých můžeme právem po-
|
|---|
| [12] |
chybovati, že by jich i jádro národa českého, lid obecný, byl kdy tak užíval,
|
|---|
| [13] |
jak se to v nich děje, na př. se slovesem vznimati se ve v. 1204 SV a 35
|
|---|
| [14] |
JH. Kouč tehdejších chlapů českých se totižto nejspíše jen vzpínali nebo
|
|---|
| [15] |
spinali, jak tomu i rodáci moji podnes říkají a RK nasvědčuje veršem, zní-
|
|---|
| [16] |
cím o jelenu takto: vz horu v listie piend téhlé hrdlo.
|
|---|
| [17] |
Podobně se má řeč těchto zbytků k obecné vrstevnici své i několika
|
|---|
| [18] |
příliš odvážlivými vazbami, odporujíc tak velmi často zejmena pravidlům,
|
|---|
| [19] |
platným o shodě slov i v jednoduchých i ve složených větách.
|
|---|
| [20] |
Rozpustilostí tou vyniká zase SV nemálo nad ostatní, jako na př. hned
|
|---|
| [21] |
ve v. 224, jehož přísudek by měl vlastně zníti nemohůú, patře k zamlčenému
|
|---|
| [22] |
podmětu či a ne k nikto, nčes. nikdo, které básník anebo prepisovaë mèli na
|
|---|
| [23] |
mysli. Hanka a vydavatelé Výboru (I, 1097, 11 a 12) jim patrně nerozuměli,
|
|---|
| [24] |
majíce ve vedlejší větě 3 os. jedn. aoristu, chtë za nasi 3 mn. přít. času
|
|---|
| [25] |
ukazovacího, jaké se celý kontext neodolatelně domáhá. Pravý opak vazby
|
|---|
| [26] |
právě dotčené vyskytá se ve v. 240 a 241. Té Hanka též nepochopil a vy-
|
|---|
| [27] |
davatelé Výboru konjekturami svými neobjasnili než jen tak zatemnili, jak
|
|---|
| [28] |
se toho každý již i sám snadno může domysliti, není-li ho zvláště to tajno,
|
|---|
| [29] |
že zbožného ve v. 239 znamená bohatého (srv. v. 72). Touž nádejí kojím se
|
|---|
| [30] |
i strany nevázanosti spáchané ve v. 641—646, připomenu-li, že opustil stojí
|
|---|
| [31] |
tam za nynčjší pustým učinil, sloven. spustossl. Ve v. 2317 slovem Ao míní
|
|---|
| [32] |
se jelen, ačkoli jen stopa jeho předchází. Verš 356 JH drží se nejspíše jen
|
|---|
| [33] |
té. Ale ve v. 209 a 210 téhož očekávali bychom právem též buď jemuž a je-
|
|---|
| [34] |
hoz, bud jimi a jichš za jemuž a jich, jelikož obě ta zájmena nesou se ke
|
|---|
| [35] |
hromadnému po smyslu podstatnému jménu bor, nées. sbor anebo zästup,
|
|---|
| [36] |
a taká jména vůbec objevují se syntakticky i jednotnými i množnými nejen
|
|---|
| [37] |
u Čechů než i u jiných Slovanů za starých dob. Ostatně jich ještě i proto
|
|---|
| [38] |
patří sem, že nemá příklonného ž anebo že. Dále ve v. 293—295 básník JH
|
|---|
| [39] |
má na mysli měšťany za město a ještě směleji sobě vede ve 395—397, pře-
|
|---|
| [40] |
stav tam na fo za v tom a vynechav neż. BM ve v. 193 zájmenem v némá
|
|---|
| [41] |
míní čas, kterého tam není, jak bychom i dle 191 právem očekávali; ko-
|
|---|
| [42] |
nečně ve v. 251 vede sobě on právě tak jako SV ve 2317.
|
|---|
| [43] |
Celkem však vládne i nejmladší z básníků našich Alexandreid, SV, če-
|
|---|
| [44] |
štinou tak obratně, že sobě toho tím výše vážiti máme, čím se více podobá
|
|---|
