EN | ES |

Facsimile Lines

933


< Page >

[1]
VI

[2]
vyčárkovány, na počátku a konci vroubeny kolmými a vodorovnými čarami,
[3]
z nichž kolmé čáry přes celou stranu sahají. Nápisy evangelií jsou
[4]
psány červeně, iniciálky jednotlivých evangelií střídavě červeně a modře;
[5]
z nich zvláště vynikají písmena A (1% sl. 1) a U (21b sl. 1). Písař ruko-
[6]
pisu připsal tam, kde měly býti inicialky, zdrobnělým písmem písmena
[7]
(mikrogramy), která pak rubrikator do rukopisu v barvách připsal. Rukopis
[8]
jen 26 listů a je necelý, neb konec, t. j. asi jeden list, chybí. Složky
[9]
pergamenu jsou po 8 listech a nyní již bez označení vrstev, což bylo nej-
[10]
spíše při vazbě odříznuto. Pergamen na listech 1. a 25. jest děravý.

[11]
Na konci rukopisu před zadní deskou jest přivázán pergamenový list
[12]
nejspise ze >Zrcadla lidského spasenie« z druhé polovice XIV. sto-
[13]
letí, na jehož hořejších stranách jest místo prázdné pro miniatury, jak velmi
[14]
jemně načrtnuté rámce dosvědčují. Obě strany jsou o 19 řádcích. Písmo
[15]
pěkné, tučné pochází od písaře zcela jiného, než písmo evangelií.

[16]
Rukopis tento daroval Josef Dobrovský Janu rytíři z Neuberka, jak se
[17]
o tom dočítáme v listě jeho ze dne 3. září 1797 k F. Durichovi (Korres-
[18]
pondence Jos. Dobrovského, díl I. [1895] str. 374) takto : Simile lectionarium
[19]
(jako Vidensky evangeliář) guondam a Judaeo emptum, in membrana in folio
[20]
grandibus literis scriptum, ad quantum memini sequioris aevi, quam Sit
[21]
Vindob., domino de Neuberg dederam. Patrné J. Dobrovsky již se určitě
[22]
nepamatoval na tento rukopis, neb psal: »aderant enim et epistolae«.
[23]
Rytíř Neuberk dal rukopis, jenž byl nejspíše bez desek, svázati do lepenko-
[24]
vých desek, potažených bílou vepřovicí s okrasami. V kůži byla nej-
[25]
spíše dříve vázána jiná kniha, neb okrasy na vytlačené jsou asi z druhé
[26]
polovice XVI. století. R. 1902 byl rukopis z knihovny Neuberkovy za-
[27]
koupen pro knihovnu musejní.

[28]
Kromě krátkých poznámek v Jungmannově Historii literatury české
[29]
(LI. vyd. str. 16), v Hanušových Dodatcích a doplňcích (I. str. 2) a Šemberově
[30]
historii literatury atd., nalezáme obšírnější zprávy o tomto rukopise v článku
[31]
V. Hanky »Ctenie zimnieho času« (Rozbor staročeské literatury sv. II.
[32]
(1843) str. 33—42, kde též otištěny ukázky rukopisu, srv. též Výbor z lite-
[33]
ratury české, díl I. 1845, sl. 1061—1076), a ve článku Jos. Jirečka »O českém
[34]
prvotním překladu sv. evangelií< (Pojednání král. české Společnosti nauk
[35]
v Praze, řada V. sv. 10 [1859] na str. 2, 11, 17, 19, 21, 23, 25, 27).

[36]
Přepis »Čtenie zimnieho éasu« pofizeny r. 1844 P. Jos. Safattkem
[37]
chová se rovněž v knihovně musejní (sig. I. E. 25).

[38]
O pravopise rukopisu »Ctenie« budiž zde krátce uvedeno toto:

[39]
I. Sykavky píší se takto:
[40]
1. c velmi často
[41]
a) spřežkou cz: ofliczi 1% sl. 1 f. 19; *) Odwiezicze 1* sl. 1 ř. 20;
[42]
czo 1* sl. 1 i. 22; wffeczko 1* sl. 1 f. 25; rzkucze 1* sl. 1
[43]
t. 27 atd.

[44]
*) První číslice znamená list, a vedle stranu první, 2 druhou, sZ. sloupec
[45]
a 7. řádek sloupce.


Text viewFacsimile