VI
vyčárkovány, na počátku a konci vroubeny kolmými a vodorovnými čarami,
z nichž kolmé čáry přes celou stranu sahají. Nápisy evangelií jsou
psány červeně, iniciálky jednotlivých evangelií střídavě červeně a modře;
z nich zvláště vynikají písmena A (1% sl. 1) a U (21b sl. 1). Písař ruko-
pisu připsal tam, kde měly býti inicialky, zdrobnělým písmem písmena
(mikrogramy), která pak rubrikator do rukopisu v barvách připsal. Rukopis
má jen 26 listů a je necelý, neb konec, t. j. asi jeden list, chybí. Složky
pergamenu jsou po 8 listech a nyní již bez označení vrstev, což bylo nej-
spíše při vazbě odříznuto. Pergamen na listech 1. a 25. jest děravý.
Na konci rukopisu před zadní deskou jest přivázán pergamenový list
nejspise ze >Zrcadla lidského spasenie« z druhé polovice XIV. sto-
letí, na jehož hořejších stranách jest místo prázdné pro miniatury, jak velmi
jemně načrtnuté rámce dosvědčují. Obě strany jsou o 19 řádcích. Písmo
pěkné, tučné pochází od písaře zcela jiného, než písmo evangelií.
Rukopis tento daroval Josef Dobrovský Janu rytíři z Neuberka, jak se
o tom dočítáme v listě jeho ze dne 3. září 1797 k F. Durichovi (Korres-
pondence Jos. Dobrovského, díl I. [1895] str. 374) takto : Simile lectionarium
(jako Vidensky evangeliář) guondam a Judaeo emptum, in membrana in folio
grandibus literis scriptum, ad quantum memini sequioris aevi, quam Sit
Vindob., domino de Neuberg dederam. Patrné J. Dobrovsky již se určitě
nepamatoval na tento rukopis, neb psal: »aderant enim et epistolae«.
Rytíř Neuberk dal rukopis, jenž byl nejspíše bez desek, svázati do lepenko-
vých desek, potažených bílou vepřovicí s okrasami. V kůži té byla nej-
spíše dříve vázána jiná kniha, neb okrasy na ní vytlačené jsou asi z druhé
polovice XVI. století. R. 1902 byl rukopis z knihovny Neuberkovy za-
koupen pro knihovnu musejní.
Kromě krátkých poznámek v Jungmannově Historii literatury české
(LI. vyd. str. 16), v Hanušových Dodatcích a doplňcích (I. str. 2) a Šemberově
historii literatury atd., nalezáme obšírnější zprávy o tomto rukopise v článku
V. Hanky »Ctenie zimnieho času« (Rozbor staročeské literatury sv. II.
(1843) str. 33—42, kde též otištěny ukázky rukopisu, srv. též Výbor z lite-
ratury české, díl I. 1845, sl. 1061—1076), a ve článku Jos. Jirečka »O českém
prvotním překladu sv. evangelií< (Pojednání král. české Společnosti nauk
v Praze, řada V. sv. 10 [1859] na str. 2, 11, 17, 19, 21, 23, 25, 27).
Přepis »Čtenie zimnieho éasu« pofizeny r. 1844 P. Jos. Safattkem
chová se rovněž v knihovně musejní (sig. I. E. 25).
O pravopise rukopisu »Ctenie« budiž zde krátce uvedeno toto:
I. Sykavky píší se takto:
1. c velmi často
a) spřežkou cz: ofliczi 1% sl. 1 f. 19; *) Odwiezicze 1* sl. 1 ř. 20;
czo 1* sl. 1 i. 22; wffeczko 1* sl. 1 f. 25; rzkucze 1* sl. 1
t. 27 atd.
*) První číslice znamená list, a vedle ní stranu první, 2 druhou, sZ. sloupec
a 7. řádek sloupce.
