| [1] |
X Popis knihy. — Filigrán. — Paginace.
|
|---|
| [2] |
Celá kniha jest upravena ze stejného druhu papíru, jak se poznává z toho, že
|
|---|
| [3] |
ve všech arších se spatřuje stejný filigrán. Za filigrán slouží zde stylisovaný
|
|---|
| [4] |
obrazec zvonu s uchy k zavěšení (s korunou) a palicí, jehož výška jest asi 77 mm
|
|---|
| [5] |
a šířka dole měří asi 25 mm. Filigrán jest umístěn v pravé polovici nesloženého archu
|
|---|
| [6] |
skoro přesně uprostřed mezi dvěma kolmými tyčinkami řešeta, jež jsou od sebe vzdá-
|
|---|
| [7] |
leny asi 57 mm, kdežto mezery mezi ostatními kolmými tyčinkami měří asi 36 mm.
|
|---|
| [8] |
Docela totožný obrazec filigránu nepodařilo se nám najíti ani ve velké sbírce Brigue-
|
|---|
| [9] |
tově, ale zdá se, že stejně jako papíry s podobnými obrazci zvonu, také papír této
|
|---|
| [10] |
knihy vyroben byl v Italii, snad v Benátsku.
|
|---|
| [11] |
Kniha čítá celkem 298 listů, jež prvotně nebyly číslovány, protože rozvržení
|
|---|
| [12] |
půhonné knihy — jak ještě bude podrobněji dále ukázáno — poskytovalo možnost
|
|---|
| [13] |
bez velikých obtíží najíti kterýkoliv záznam, bylo-li známo jméno původa. Teprve po-
|
|---|
| [14] |
zději, když už se do knihy přestalo zapisovati, byl učiněn pokus o označení listů
|
|---|
| [15] |
čísly. Úřední písař činný ve čtvrtém desítiletí XVI. století, jehož jméno se nám posud
|
|---|
| [16] |
nepodařilo zjistiti, ale jehož ruku dobře známe z rozmanitých přípisků vepsaných po
|
|---|
| [17] |
r. 1541 do některých starších knih desk dvorských, začal listy číslovati, ale v zápětí
|
|---|
| [18] |
od úmyslu svého upustil, neboť poslední jím označený list má značku ”fo. 3”. Potom
|
|---|
| [19] |
jiná ruka, asi souvěká, označila listy knihy značkami složenými z písmene a čísla.
|
|---|
| [20] |
Začala na nynější stránce 7, kterou označila A 1 .a pak po listě číslo vzrůstá vždy o 1
|
|---|
| [21] |
až do A 15. Následuje řada listů B1 až Bi14, C1 až C 23 a podobné značky též
|
|---|
| [22] |
z ostatních písmen abecedy, při čemž kolísá počet listů jednotlivými písmeny ozna-
|
|---|
| [23] |
čených a poslední tak označené listy jsou T 1 až T 5 (str. 583—591). Konečně asi
|
|---|
| [24] |
koncem XVIII. století bylo provedeno číslování stránek čísly 1—592 ultima. Poněvadž
|
|---|
| [25] |
však byla čísla stránek 426 a 427 omylem napsána dvakrát, měla by poslední číslo-
|
|---|
| [26] |
vaná strana býti označena číslem 594. Připočteme-li k tomu ještě dvě nečíslované
|
|---|
| [27] |
stránky poslední složky, má celá kniha 596 stran, což se shoduje s číslem 298 listů
|
|---|
| [28] |
výše uvedených. Před stránkou 1. předchází jeden nečíslovaný list, na jehož zadní
|
|---|
| [29] |
strané jest napsáno oznaéení knihy: Ziber citacionum Sezeme, notarii tabularum
|
|---|
| [30] |
curie, et demum Thome, successoris ipsius, quorum gesta sequuntur. Na konci
|
|---|
| [31] |
knihy pak za 21. složkou následuje také jeden nečíslovaný list. Oba ty listy byly
|
|---|
| [32] |
v předešlé vazbě knihy přilepeny na vnitřní straně desk. Prvotně bezpochyby oba ty
|
|---|
| [33] |
listy tvořily arch, který byl v nejstarší vazbě této půhonné knihy vsunut před první
|
|---|
| [34] |
složku a jehož 4. stránkou byla ta, na níž jest napsán právě uvedený titul knihy. Na
|
|---|
| [35] |
prázdné části té stránky vypsal si písař dvorských desk z Karlova zákonníka předpis
|
|---|
| [36] |
o provádění půhonů: „V statutech zemských v kapitole CX XII slavné paměti ciesaře
|
|---|
| [37] |
Karla, kterak komorníci pohnati mají, takto stojí: Řádem komorníci pohoniti mají:
|
|---|
| [38] |
naleznú-li koho v jeho osobě, mají jemu pověděti, kto jej pohoní a ke kterému dni
|
|---|
| [39] |
a ke kterému roku. Pak-li toho doma nebude, mají pověděti čeledi jeho nebo
|
|---|
| [40] |
súsedóm jeho, a jest-li potřebie, mají v najblizším městě ten puohon ohlásiti a
|
|---|
| [41] |
osvědčiti“.
|
|---|
