Facsimile Lines

821

Page

[1]	Dopisy z roku 1463. 131
[2]	1784.
[3]	Svědomí Jindřicha ze Stráže, Jindřicha z Michalovic a Viléma mladšího z Risenberka o řečech
[4]	Rousových proti Janovi z Rosenberka. (R)
[5]	B. m. 1463, 7. října. — Orig. arch. Třeb. Fam. von Čemin.
[6]	My Jindřich z Stráže, najvyšší hofmistr královstvie Českého, Jindřich z Mi-
[7]	chalovic, najvyšší komorník královstvie Českého, Vilém mlazší z Ryzmberga a na
[8]	Rabí, vyznáváme tiemto listem přěde všěmi, ktož jej uzřie aneb čtúc uslyšie, že když
[9]	sme byli pfi na$ém najmilostivějším pánu a králi v malé světničce, tu přišel urozený
[10]	pán pan Jan z Rozmberga, a Rós s nim. I počel pan z Rozmberga k němu řeč.
[11]	A on Ris řekl, že rozumie, že k němu ráčí mluviti, žádaje, aby k sobě přátely
[12]	pojel. A pan z Rozmberga svolil jemu. I přivedl Zdeňka a Rendle. A tak pan
[13]	z Rozmberga dával jemu Rúsovi vinu, že by sč k němu nezachovával, jako na vér-
[14]	ného služebníka slušie. A pravil jemu, čím a co by proti nému činil, nčkteré kusy.
[15]	A vypraviv i šel z světničky. A přived sebú Hruozu starého, kterýž jest úředníkem
[16]	na Poděbradech. I žádal na témž Hruozovi, aby pověděl; že slyší, že by on věděl,
[17]	że o něm Ris Фей některé mluvil, ješto by вё jeho dotýkaly. Hruoza pomlčev,
[18]	„i řekl bych“, řekl, „že neviem, toho nesmiem řéci, neb což jest těch řečí bylo, ty
[19]	sem králově Mti pověděl.“ A KMt k tomu řekl: „Pravda jest, nám jest Hruoza
[20]	pravil. Ale my jsme řekli, že kfivdu mluvi.* Ale tato slova my pro poctivost píšem.
[21]	Ale JMt prostě jest řekl. A tak potom Hruoza jest pravil, Ze by jeho Rüs prosil
[22]	za přímluvu [k] králově Mti zaň, a že by řekl Rús: „Králova Mt jest milostivý
[23]	pán páně z Rozmberga a pomahá jemu velmi, ješto žádný král žádnému pánu z Rozm-
[24]	berga tak nepomahal; neb dal jemu pánu šestnacet [sic] tisíc zlatých, a dvě berni,
[25]	a minci jemu dopustil, kteréžto má veliky użitek; ale nict platno nenie, neniet
[26]	upřiemně s JMtí.“ A táhl sé toho Hruoza na KMt, żej to JMti tak hned toho času
[27]	pravil, a KMt to tak vyznal. Takć Rós zasě k některým řečem, což jeho pan Jan
[28]	Rozmberský vinil, znal sč, a k některým jinak pravil. A k této řeči, což nám Пгпоха,
[29]	pravil, znal sě, ale vo neupřímnosti měnil slova, a neznal вё, by řekl „neupřiemně“.
[30]	Ale Hruoza zase k němu Risovi mluvil a řekl: „Tohoť já na sobě nechci nechati;
[31]	cožť sem já tuto pravil, pravduť sem mluvil. Taks ty ke mně mluvil, a viec, nebs
[32]	i jiných pánuov dotekl a pravě, že sobě zámky opravují a nejsú upřiemně s KMtí.“
[33]	A to jest nám svédomo. A dálo sě to ve čtvrtek po sv. Francišku [6. října]. Ačkoli
[34]	mnoho řečí jest bylo viece, ale toto jest toho pravý rozum kruntovný. A k tomu
[35]	bychom sě chtěli ústně přiznati, kdež by toho bylo potřebie. Toho našého vyzndnie
[36]	na svědomie kázali sme své pečeti k tomuto listu přitisknúti. Jenž dán a psán léta
[37]	od Narozenie syna b. tisiecieho čtyřstého šestdesátého třetieho, ten pátek po svatém
[38]	Františku.
[39]	(Tři pečeti zachované.)
[40]	17*

Text view • Facsimile