EN | ES |

Facsimile Lines

821


< Page >

[1]
492 B. XIV. Artikule cechů Pražských.

[2]
Třimecítmý. Žena, která by ovdověla v jich řemesle po manželu svém,
[3]
aby proto řemeslo dělati mohla i prodávati svobodné a se Ziviti, dokudź by na
[4]
vdovské stolici sedéla.

[5]
Protož my k jich prosbám jakožto slušným i podobným a obci užitečným
[6]
jsúce náchylni, a chtiece tomu rádi, což na nás jest, aby to nadepsané řemeslo klo-
[7]
búčnické jakožto i jiná řemesla v městě našem síliti a rozmáhati se mohlo, a slušná
[8]
a spravedlivá diela dělajíce, ke cti městu našemu i vší obci k užitku bylo, jim
[9]
totižto a všemu femeslu jich nadepsaných kusóv a artikulóv společně i každého
[10]
zvlášt, plné naše k nim povolenie dévajice, potvrzujeme timto listem, a to dotud,
[11]
dokudž by námi nebo našimi potomními něco uziteénéjsiho a vší obci prospěšnějšího
[12]
nalezeno nebylo při tom řemeslu anebo starším a mistruom častopsaného řemesla
[13]
v potomních časích jiného lepšího v řemesle se nezdálo. Toho na svědomie i po-
[14]
tvrzenie pečet menší města našeho svrchupsaného dali jsme přivěsiti k tomuto listu.
[15]
Jenž jest dán léta od narozenie Syna božicho tisícieho čtyrstého osmdesátého devá-
[16]
tého, ten čtvrtek po sv. Bartoloměji mučedlníku a apoštolu božicm.

[17]
43.
[18]
Konšelé Staroměstští potvrzují narovnání mezi barvíři koží a měšečníky.
[19]
1493, 21. ledna.

[20]
Léta božieho tisicieho étyrstého devadesätého třetieho v pondělí před s. Vin-
[21]
cencím, barvieři koží a měšečníci Starého města Pražského, vstúpivše do plné raddy,
[22]
osobně oznámili , že pro dobrú vuoli, lásku a svornost na tomto se svolili a tuto
[23]
smlúvu mezi sebú jednostajné učinili, aby měšečníci všech barev kuože k své toliko
[24]
potřebě k dělání měšcóv a váčkóv barvili a barviti mohli beze všie odpornosti nade-
[25]
psaných barvieřuov; než takových koží barevných měšečníci aby na krámy nevy-
[26]
kládali ani prodávali zde i jinde po jarmarcích; stuh také všelijaké barvy ani ře-
[27]
menie všelijakého též aby neprodávali ani na krám nevykládali zde ani jinde po
[28]
jarmarciech obyčejem ižádným, než raději v živnostech aby sobě pomáhali, a sobě
[29]
v tom nepřekáželi nynie i po věčné časy. Za purgmistrstvie pana Jana Žieže.


Text viewFacsimile