EN | ES |

Facsimile Lines

821


< Page >

[1]
488 B. XIV. Artikule cechů Pražských

[2]
při tom ohledování co falešného nalezli, vezmúc pacholka páně rychtářova aby to
[3]
dielo falešné bylo pobráno, a več páni Jich Milost s staršími obrátie to dielo pobrané,
[4]
tak aby se stalo. A ktož by zavieral zaječí vlas sám kromě bobru, to by byl faleš.

[5]
Pátý, aby žádný do těchto měst řemesla klobúůčnického nevezl na klobüé-
[6]
níky v městech těchto obývajície, krom v jarmark toliko.

[7]
Šestý, aby žádní, ktož s nimi cechu nemají, žádných klobúkuov hostinských
[8]
ani jich od hostí kupovali ani jich zde prodávali, krom v jarmark. A pakli by kto
[9]
chtél své vuole v tom užívati, to aby bylo na pány Jich Milost vzneseno.

[10]
Sedmý, o miesta aby bylo losováno buď na Starém neb na Novém městech
[11]
každý jarmark, a tak aby stával každý na svém miestě do jiných pořád zběhlých
[12]
jarmarkuov, pod pokutú libry vosku, ktož by se tak nezachoval.

[13]
Osmý, aby žádný podkoteční, kteříž klobúky prodávají a svá miesta mají,
[14]
mezi námi nestávali ani dvú miest držali, než aby při svých krámiech a na svých
[15]
šráciech prodávali, a to toliko kromě jarmarku.

[16]
Devátý, klobúkuov navlačovaných aby žádný jiný nedělal, ktož s nimi
[17]
cechu nemá.

[18]
Desátý, ktož by se chtěl řemeslu jich učiti, aby tři létha u mistra se učil
[19]
a jinak aby přijat nebyl; a když tak bude přijat, aby dal ke cti a chvále Božie
[20]
libru vosku, a též, když by z učenie měl propuštěn býti, aby dal libru vosku do cechu.

[21]
Jedenáctý, který by mistr měl učedlníka přijieti; aby při tom byla jiná
[22]
dva mistry; a ten, ktož by se chtěl řemeslu učiti, aby uručil pod základem lidmi
[23]
neb přátely svými tak, jakož se mistrovi zdáti bude.

[24]
Dvanádctý, který by učedlník chtěl se oženiti leth nevyslúže, aby jemu
[25]
nebylo dopuštěno.

[26]
Třinádctý, který by tovařiš řemesla jich přivandroval a k mistru přistúpil,
[27]
aby dělal do mistrovy vuole a do své.

[28]
Čtrnádctý, aby žádný z mistruov nesměl lúditi tovařiše mistru druhému,
[29]
ani penězi přeplacovati pod pokutü; než vezma řádně odpuštěnie, dělajž potom
[30]
u kohož chce.

[31]
Patnáctý, aby žádní cizoloZníci, žádní hráči kostek ani kartuov ancb zlo-
[32]
ději mezi nimi trpiení nebyli, a zvléèté z mistruov, pod pokutû, jakZ se mistruom
[33]
zdáti bude.

[34]
Šestnástý, aby žádná mistrová jedna druhé žádným haněním neslušným
[35]
jedna druhé nehaněla a sobě lehkosti aby nečinily pod pokutú, jakž se starším
[36]
zdáti bude.

[37]
Sedmnádctý, když by starší řemeslo obeslali do cechu buď ku panskému
[38]
rozkázání aneb pro dobré řemesla, a kto svévolně neb hrdostí býti nechtěl, leč by
[39]
doma nebyl, aneb starším se neopověděl, ten aby dal pokutu libru vosku do cechu.


Text viewFacsimile