488 B. XIV. Artikule cechů Pražských
při tom ohledování co falešného nalezli, vezmúc pacholka páně rychtářova aby to
dielo falešné bylo pobráno, a več páni Jich Milost s staršími obrátie to dielo pobrané,
tak aby se stalo. A ktož by zavieral zaječí vlas sám kromě bobru, to by byl faleš.
Pátý, aby žádný do těchto měst řemesla klobúůčnického nevezl na né klobüé-
níky v městech těchto obývajície, krom v jarmark toliko.
Šestý, aby žádní, ktož s nimi cechu nemají, žádných klobúkuov hostinských
ani jich od hostí kupovali ani jich zde prodávali, krom v jarmark. A pakli by kto
chtél své vuole v tom užívati, to aby bylo na pány Jich Milost vzneseno.
Sedmý, o miesta aby bylo losováno buď na Starém neb na Novém městech
každý jarmark, a tak aby stával každý na svém miestě až do jiných pořád zběhlých
jarmarkuov, pod pokutú libry vosku, ktož by se tak nezachoval.
Osmý, aby žádný podkoteční, kteříž klobúky prodávají a svá miesta mají,
mezi námi nestávali ani dvú miest držali, než aby při svých krámiech a na svých
šráciech prodávali, a to toliko kromě jarmarku.
Devátý, klobúkuov navlačovaných aby žádný jiný nedělal, ktož s nimi
cechu nemá.
Desátý, ktož by se chtěl řemeslu jich učiti, aby tři létha u mistra se učil
a jinak aby přijat nebyl; a když tak bude přijat, aby dal ke cti a chvále Božie
libru vosku, a též, když by z učenie měl propuštěn býti, aby dal libru vosku do cechu.
Jedenáctý, který by mistr měl učedlníka přijieti; aby při tom byla jiná
dva mistry; a ten, ktož by se chtěl řemeslu učiti, aby uručil pod základem lidmi
neb přátely svými tak, jakož se mistrovi zdáti bude.
Dvanádctý, který by učedlník chtěl se oženiti leth nevyslúže, aby jemu
nebylo dopuštěno.
Třinádctý, který by tovařiš řemesla jich přivandroval a k mistru přistúpil,
aby dělal do mistrovy vuole a do své.
Čtrnádctý, aby žádný z mistruov nesměl lúditi tovařiše mistru druhému,
ani penězi přeplacovati pod pokutü; než vezma řádně odpuštěnie, dělajž potom
u kohož chce.
Patnáctý, aby žádní cizoloZníci, žádní hráči kostek ani kartuov ancb zlo-
ději mezi nimi trpiení nebyli, a zvléèté z mistruov, pod pokutû, jakZ se mistruom
zdáti bude.
Šestnástý, aby žádná mistrová jedna druhé žádným haněním neslušným
jedna druhé nehaněla a sobě lehkosti aby nečinily pod pokutú, jakž se starším
zdáti bude.
Sedmnádctý, když by starší řemeslo obeslali do cechu buď ku panskému
rozkázání aneb pro dobré řemesla, a kto svévolně neb hrdostí býti nechtěl, leč by
doma nebyl, aneb starším se neopověděl, ten aby dal pokutu libru vosku do cechu.
