[1] |
472 B. XIV. Artikule cechů Pražských
|
---|
[2] |
zmenšeno a zchudlo; neb války nepřidadie, ale ujmú; protož s dobrým rozmyslem
|
---|
[3] |
a s bedlivú radú věrným našim milým pilafuom, prknářuom a strhařuom, kteříž tu
|
---|
[4] |
mezi věží svrchupsanúů a klášterem Slovanským na našem rinku ty búdy prknářské
|
---|
[5] |
držie, nynějším i budúcím, z moci úřadu našeho konšelského tyto řády a práva
|
---|
[6] |
ustanovujem a vydáváme, přikazujíce ovšem přísně, aby ode všech, jichž se dotýče,
|
---|
[7] |
v skutku byly zachovány a držány.
|
---|
[8] |
Najprvé, aby své staršie přísežné jměli mezi scbú, a ti aby všecky mistry,
|
---|
[9] |
tovařiše, nádenníky, tálníky a to všecko řemeslo řádem podle spravedlnosti spravo-
|
---|
[10] |
vali jako slušie, aby mezi sebú svornost a jednotu drželi, jížto malé věci u veliké
|
---|
[11] |
spoře rostú, a obci tiem řemeslem spravedlivě slúžili svü robotú. A ti přísežní starší
|
---|
[12] |
mají plnú moc, kdež by koli jinde kromě miesta k tomu trhu uloženého, mezi věží
|
---|
[13] |
kaply à kláStera svrchupsanych prkna chtěli dělati ku prodaji, nebo dělali neb pro-
|
---|
[14] |
dávali, neboli dfievie svrchupsané, proti právu a svobodám nadepsaným, aby toho
|
---|
[15] |
s pomocí naší i budúcích konšeluov hájili a bránili.
|
---|
[16] |
Druhé, ktož by se chtěl v jich řemesle za mistra saditi, aby to femeslo
|
---|
[17] |
uměl svýma rukama dělati a jich řády a práva podnikl a podstúpil, a zvláště aby
|
---|
[18] |
se s námi i s naší obcí v přijímání těla:a krve pána našeho Ježíše Krista pod
|
---|
[19] |
zpüsobü chleba a vína vedle kompaktat nebo smluv s svatosvatym concilium Basi-
|
---|
[20] |
lejským a v řádech vuobecnych křesťanských srovnával, a aby list zachovänie
|
---|
[21] |
svého přinesl, jestliže by se odjinud do města k nám přibral, anebo svého rodu
|
---|
[22] |
i zachovánie dolíčil na panské pochválení, potom sobě od pánuov městského práva
|
---|
[23] |
dobyl; a do jich cechu neb do bratrstva aby dal 15 gr. a libru vosku. A když to
|
---|
[24] |
vše učiní, tehda má mezi nimi právo jmieti.
|
---|
[25] |
Třetí, starší mají moc svolati řemeslo, kdyby toho potřeba bylo, a k jich
|
---|
[26] |
obeslání má každý z jich řemesla státi pod pokutü, o kterüz sc oni svolí s panskym
|
---|
[27] |
|
---|
[28] |
Čtvrté, nemá jeden druhému odvolati kupce řečí ani kterým znamením,
|
---|
[29] |
dokudž od jeho búdy neodejde. A který by stolař neb jiný řemeslník zdlužil se
|
---|
[30] |
mistru a neplnil, aby jemu jiný mistr diela neprodával, leč prvnímu zaplatí neb se
|
---|
[31] |
s ním umluví, pod pokutú svrchupsanü.
|
---|
[32] |
Páté, jestliže by se oni sami mezi sebú oč svolili, ježto by bylo obecnému
|
---|
[33] |
dobrému užitečné a jich řemeslu pohodlné, a konšelé k tomu jim vuoli dali, aby to
|
---|
[34] |
od nich ode všech za právo bylo držáno; však to vždy vymieňujíce, že každý ho-
|
---|
[35] |
spodář v našem městě muož sobě prkna k své potřebě dělati a třieti.
|
---|
[36] |
Šesté, učedlník má přijat býti z vuole starších, a ten přístupného má dáti
|
---|
[37] |
libru vosku, a ten vosk má býti obrácen ke cti pána Boha všemohúcieho.
|
---|
[38] |
Sedmé, tíž pilaři, struhaři a prknáři mají jmíti svú bilü korühev. Na té
|
---|
[39] |
má býti svatý Josef, pána našeho Ježíše Krista pěstún, k tomu beránek a kalich,
|
---|