472 B. XIV. Artikule cechů Pražských
zmenšeno a zchudlo; neb války nepřidadie, ale ujmú; protož s dobrým rozmyslem
a s bedlivú radú věrným našim milým pilafuom, prknářuom a strhařuom, kteříž tu
mezi věží svrchupsanúů a klášterem Slovanským na našem rinku ty búdy prknářské
držie, nynějším i budúcím, z moci úřadu našeho konšelského tyto řády a práva
ustanovujem a vydáváme, přikazujíce ovšem přísně, aby ode všech, jichž se dotýče,
v skutku byly zachovány a držány.
Najprvé, aby své staršie přísežné jměli mezi scbú, a ti aby všecky mistry,
tovařiše, nádenníky, tálníky a to všecko řemeslo řádem podle spravedlnosti spravo-
vali jako slušie, aby mezi sebú svornost a jednotu drželi, jížto malé věci u veliké
spoře rostú, a obci tiem řemeslem spravedlivě slúžili svü robotú. A ti přísežní starší
mají plnú moc, kdež by koli jinde kromě miesta k tomu trhu uloženého, mezi věží
kaply à kláStera svrchupsanych prkna chtěli dělati ku prodaji, nebo dělali neb pro-
dávali, neboli dfievie svrchupsané, proti právu a svobodám nadepsaným, aby toho
s pomocí naší i budúcích konšeluov hájili a bránili.
Druhé, ktož by se chtěl v jich řemesle za mistra saditi, aby to femeslo
uměl svýma rukama dělati a jich řády a práva podnikl a podstúpil, a zvláště aby
se s námi i s naší obcí v přijímání těla:a krve pána našeho Ježíše Krista pod
zpüsobü chleba a vína vedle kompaktat nebo smluv s svatosvatym concilium Basi-
lejským a v řádech vuobecnych křesťanských srovnával, a aby list zachovänie
svého přinesl, jestliže by se odjinud do města k nám přibral, anebo svého rodu
i zachovánie dolíčil na panské pochválení, potom sobě od pánuov městského práva
dobyl; a do jich cechu neb do bratrstva aby dal 15 gr. a libru vosku. A když to
vše učiní, tehda má mezi nimi právo jmieti.
Třetí, starší mají moc svolati řemeslo, kdyby toho potřeba bylo, a k jich
obeslání má každý z jich řemesla státi pod pokutü, o kterüz sc oni svolí s panskym
védomím.
Čtvrté, nemá jeden druhému odvolati kupce řečí ani kterým znamením,
dokudž od jeho búdy neodejde. A který by stolař neb jiný řemeslník zdlužil se
mistru a neplnil, aby jemu jiný mistr diela neprodával, leč prvnímu zaplatí neb se
s ním umluví, pod pokutú svrchupsanü.
Páté, jestliže by se oni sami mezi sebú oč svolili, ježto by bylo obecnému
dobrému užitečné a jich řemeslu pohodlné, a konšelé k tomu jim vuoli dali, aby to
od nich ode všech za právo bylo držáno; však to vždy vymieňujíce, že každý ho-
spodář v našem městě muož sobě prkna k své potřebě dělati a třieti.
Šesté, učedlník má přijat býti z vuole starších, a ten přístupného má dáti
libru vosku, a ten vosk má býti obrácen ke cti pána Boha všemohúcieho.
Sedmé, tíž pilaři, struhaři a prknáři mají jmíti svú bilü korühev. Na té
má býti svatý Josef, pána našeho Ježíše Krista pěstún, k tomu beránek a kalich,
